Pondělí 23.4.2007
    Na včerejší večerní grilovačce se Pišta dušoval, že nám bude dneska po šesti hodinách ve vzduchu a po 100 km dlouhém tasku blbě. Ve třech tisících prý bude mínus deset. Nebyl daleko od pravdy. Počasí se však ráno neukázalo tak suprové, jak slibovali meteorologové a oblohu cloní jemné cirry.

    S Tomášem po včerejší zkušenosti neriskujeme noční hibernaci a raději se ubytujeme ve spacáku do chatky. Briefing o deváté a rychle na kopec. Převládající západní proudění nás přesvědčilo přesunout se na známý horský hřeben Branisko, poblíž Spišského hradu. Na kopec Slubica o převýšení 700 metrů se jinak než Jeepem či Vé3eskou nedostanete. S oblíbeným řidičem Mirkom Mackom vyráží dvacetičlenná bandička na korbě stezkou o obtížnosti 6+. Po 50 minutách náročného šplhání, kdy se křečovitě sotva držíme, jsme konečně nahoře.

    Naskýtá se nám úžasný pohled na zároveň sněhem zasypané Vysoké i Nízké Tatry, celou Liptovskou dolinu a okolí Spišského hradu. Není na co čekat, termix funguje a tak Task komity ve složení bratia Vyparinovci a Robo Kaučárik už vymýšlí trasu o délce 52 km s 4 OB v okolí Braniska. Po několika překotných změnách ji máme naťukanou v džípárně a s květáky v ruce stepujeme na startu.

    "Ale co to, vzácná návštěva, snad taky nejdete závodit?" ptám se právě přijíždějícího Ďurka Kleji s Pištou Bendíkem. První odvážlivec Manci se vrhá do vzduchu ihned po otevření startovního okna ve 12:30. Většina se zájmem sleduje, jak se šikovně vyhrabal téměř ze země nahoru. Neváhám a následuji kamaráda. Za žebírkem provádíme double acro sestavičku. Nebýt kajaku, tak rozhazujeme nožičkami.

    Začíná pořádně dout a po této předváděčce se ostatní do vzduchu moc nehrnou. Startovní kružnice 1 km okolo Slubice je otevřená už v jednu, ale jen pár pilotů se vydává na trasu po hřebeni k prvnímu otočňáku.

    Silný vítr, turbulentní stoupáky a cirrovitá oblačnost zkazila dnešní den Davídkovi Dusíkovi a Mancimu, kteří po 20 minutách sedí na zemi. Jak říká Karel: "Dusík byl nejdrsnější tavič." Zbytek bojuje stále proti větru podél hřebene. Další otočňák v rovině byl pohřebištěm pro další piloty. Osekaná skupinka, teď již spíše sólisti, ve složení Vyparinovci, Robo, Renča, Vrabčo a rogalista převlečený za padačkáře Vlastik Holoušek, pokračují k hřebínku a poté opět proti větru do rovin. Při pohledu na lentilky naskakující na obloze jsem měla chvílemi dojem, že lítáme na vlně. Cirry zmizely, stoupáky se uklidnily a zesílily až do výšky 2500 metrů. Bohužel se proti větru nepovedlo téměř nikomu prosadit a dát pásku. Nejdále doplachtil výletník Vlastík, kterému chyběl jen malý kousíček do cíle. Nevěděl totiž o pastičce, že je cíl tříkilometrová kružnice. O hodinu dříve na podobném místě skončil Peter Vyparina, který pro změnu nedal první otočňák o 60 metrů. Zbytek sedl před třetím OB.

    Vyhnívači a taviči se schází na brynzových haluškách v Motorestu u Spišského Podhradia a ti, co se chvilku proletěli, jedou do Krásné Lúky na vyhlášené nesycené pivko Šaríš bez bublin. "Jó, náš Karlík, ten umí úplně ty nejlepší stejky na světě," prohlašuje Manci a tím se nominoval na našeho teamového kuchaře. GPS se zatím stahují, výsledky dnešní disciplíny budou snad až ráno. Každopádně to bude ještě zajímavé.

    Podle nejnovějších zpráv se ale stále pohřešuje Rus, který pravděpodobně sedí teď v noci ve vlaku na cestě z přeletu. Prý mu došel kredit v mobilu a nemohl nahlásit svou pozici. Snad se s ním ráno zase setkáme.