Středa 25.4.2007
    Náročný to život reportéra. Holt v tomto krásném, ale bohem zapomenutém kraji je trošku obtížnější si porozumět s internetem, dokonce navázat spojení s wifi je nadlidský úkol. Přesto, že máme skvělé zázemí v Rolnickém družstvě Plavnica, nejlepší signal se ukázal na autobusové zastávce před hlavní budovou. Naštěstí technicky vybavený Kaučo to celé vybavil a dnes již sedíme v teplé zasedačce, přímo naproti predsedovi družstva.

    "Sakra, co to tu jsou za kravince?" vracíme se s Dusíkem potmě do Relaxačního střediska a cestou přes družstvo šlapeme do něčeho měkkého. "Ha, žáby! No tak to jsem jich zašlápla nejméně čtyři." Do stanu jdem raději s baterkou, ať si nějaký vzorek nepřineseme na podrážce.

    Již od časného rána se obloha postupně dekuje, vítr zesiluje a je jasné, že se nepoletí. Stovku dneska sice neuletíme, zato hned po briefingu můžeme opět ochutnat domácího sýru. Na odpoledne Miro Jančiar přislíbil skvělý gulášek a stále nedopitá bečka čeká na své příznivce.

    "Ale děcka, pome čosi urobiť, predsa nezačneme večurek raníčkem!" Vidíme to na cyklistiku a termálné kúpele. Hmmm, to zní dobře. Na kolo vyrazili pouze Dusíkovi, kteří nám předávají štafetu. Pišta říkal: "To musítě hore až k tej anténe, pak zabočíte dolava, po hrebienku a dole. Za hodinu, jak vas poznám, ste späť."

    Z hodiny se vyklubala dvouhodinovka a z krásné projížďky těžký cyklokros přes polom, lesní školku a překonání potoka. "No myslel som, že je to fata morgána, ale fakt to je cesta!" jásá Duško nad objevením polňačky.

    Teď jsme zralí tak akorát do sauny, kterou za skvělou cenu nacházíme v mega komunistickém rekreačním ROH středisku Plavnica. Po dokonalém relaxu těla i ducha vše končí taneční vložkou místních divoženek. Guláš pivo a spát, zakončujeme dnešní také úspěšný den. Poletíme? Kdo ví. Navečer se to už rozdekovalo a teď svítí hvězdy. Víc nic radši nepředpovídáme.