"Tož si tady klidně zůstaň sedět na zadku, když si tak nepostradatelný, beztak sa ty moje texty budú číst víc než ty tvoje bláboly," přebírám ve čvrtek ráno v Ostravě od Standy štafetu a už v pátek se chystáme s Honzou Jílkem a Tomášem Svobodou vyrazit za Vyparinovcama na východ. Prdel už mám celú otlačenú od teho rajzování po světě v letadlech a na Slovensku je kurňa stejně fajně. Navíc se počasí jeví mnohem lepší, než jaké bylo na východě během minulého závodu Branisko Open.

Neděle 22.4.2007
    "Kolik to máš kilometrů domů?" ptám se Mancika, který přitáhl z Prahy přes vlekací místa Krátkých a Šikecových. V sobotu večer se mu konečně podařilo dorazit do Hranic na Moravě, kde právě přistává po přeletu Karlík Hübl, jeho osobní svozový řidič. "678 kilometrů? To máš blíž do Slovinska než tady k braťom." V nočních hodinách se nejen české, ale i moravské partičce podařilo dorazit do vesničky Plavnice, nedaleko Staré Lubovni. Navigace dotazem nezklamala. "Musítě do kopca, u kostela vlevo, cez mostek a prejazd hore, priamo za svetlom." Jedna lucerna, několik parkujících aut před chaloupkou s polskými a slovenskými espézetkami. ¨"Tady to musí být." Padáky hážeme na verandu, stavíme stan a doufáme, že dnes v noci neumrzneme. Na noc hlásí totiž mínus čtyry.

    "Karlík umí dělat vajíčka, úplně ty nejlepší závodní vajíčka na světě," to je první věta, kterou slyším po ránu z úst trošku hlučnějšího Manciho. Probouzíme se z noční hibernace, dokonce i Tomáš Svoboda, který machroval, že spí jenom v trenkách. Pomalu se rozehříváme na sluníčku a chystáme se registrovat. Celých dvěstě, teda dvacet závodníků. Z toho pět Čechů. "Tož to vypadá, že snad můžem být aj na bedně!" raduje se partička.

    Od Vyparinovic základny se jedeme podívat do Basic Campu a Headquarters zároveň. "To musíťe cez JRD priamo za branú, a klúče si tutaj dycky vyzvednete," radí nám klimbající týpek na vrátnici. Chaloupka na samotě u lesa bude po celý týden naší základnou.

    Celé dopoledne trávíme turisticko poznávacím výletem malebnou krajinou po Levočských vrších. Na briefingu místní meteorolog povedal: "Dneska fúká, aj včera fúkalo, ba aj v pátek fúkalo." No je to jasné. Zatím sedíme na korbě V3S a řidič Macko Mišo nás častuje domácí slaninou a česnekovým chlebem se slovy: "Predsa vás nenechám hlady, bando!"

    Hlavní startovačku na Čiernej kope si detailně prohlížíme pouze zespodu. Zato na mezi Kohut trávíme povinně tři hodiny zewlingu, schovaní před severákem za auty. Dokonce se na nás přišel podívat i Mišo Orolin. No, výhled je tu parádní, v dálce se blyští štíty Východních Tater, ale pojďme radši něco pojesť. Nákup v Big Bille, zmrzlina na náměstí, pozdravení s místními slečnami snědší pleti a hurá na chajdaloupku.

    Hladový závodník = nespokojený závodník. Pišta ví moc dobře, co pomůže zmrzlým pilotům. "Kurčak do brucha a pivko Smedný Mních." Ke spokojenosti všech. "Mně ani nepříjde, že se dneska nelítalo," hlásí s vínkem v ruce spokojený David Dusík se svou přítelkyní. Zato do zítřka vkládají všichni své naděje, ba dokonce obavy a možná jen sny. Základny ve třech litrech a kilo disciplína!