Expozice je proces osvětlení světlocitlivého materiálu či snímače obrazem z objektivu po expoziční dobu s nastavenou hodnotou clonového čísla při určité citlivosti filmu či snímače. Všechny tyto tři parametry (clonové číslo, expoziční doba, citlivost) musí být pro dané osvětlení fotografované scény v určité rovnováze, aby byl snímek správně exponován. Změníme-li jeden z parametrů, musíme odpovídajícím způsobem zase změnit parametr jiný, aby tato rovnováha nebyla narušena. Právě z těchto důvodů byly hodnoty clonových čísel, expozičních dob a citlivostí voleny tak, aby dvě sousední hodnoty znamenaly vždy dvojnásobek (event. polovinu). Tak například zvýšení hodnoty clonového čísla z 8 na 11 (poloviční množství světla) lze vyrovnat prodloužením expoziční doby např. z 1/500s na 1/250s (dvojnásobná expoziční doba) nebo také zvýšením citlivosti z např. ISO 100 na ISO 200 (dvojnásobná citlivost), a tak bude snímek stále správně exponován. Zjistíme-li tedy například, že expoziční doba vychází při daných světelných podmínkách příliš dlouhá (např. 1/30s), otevřeme clonu o dvě clonová čísla více (např. z 11 na 5.6) a tím můžeme expoziční dobu zkrátit na 1/125s. Dalšího zkrácení až na 1/250s pak můžeme dosáhnout zvýšením citlivosti např. ze ISO 100 na ISO 200.

    Na následujících třech obrázcích je ukázka podexponovaného snímku (vlevo), správné expozice (uprostřed) a přeexponovaného snímku (vpravo). Rozdíly v expozici představují vždy 2 hodnoty clonového čísla (nebo expoziční doby či citlivosti, to je ve výsledku totéž), což se označuje jako -2EV, 0EV a +2EV (Exposure Value).

    Podexponovaný nebo přeexponovaný snímek není pouze tmavší či světlejší, ale projevuje se na něm i nesprávný převod jasů v oblasti tmavých nebo světlých tónů. Na křivce senzitometrické charakteristiky daného světlocitlivého materiálu či snímače se totiž projeví její nelinearita právě v oblastech příliš nízkého nebo naopak příliš silného osvětlení. Právě proto je určení správné expozice a tím i "posazení" jasů do přímkové části C-D senzitometrické charakteristiky tolik důležité.

    Většina fotoaparátů určuje správnou expozici automaticky na základě měření množství světla, které je od fotografované scény odraženo. Některé fotoaparáty však dovolují expoziční automatiku mírně ovlivnit směrem k přeexpozici nebo naopak podexpozici, zatímco jiné umožňují dokonce všechny hodnoty expozice nastavovat i ručně. Některé dražší nebo profesionální fotoaparáty disponují navíc možností zobrazení tzv. histogramu, pomocí kterého je možno správnost expozice velmi přesně posoudit, aniž by fotograf snímek vůbec viděl.