Při extrémně malém osvětlení je velikost vytvořeného náboje světlocitlivého snímače CCD nebo CMOS svou velikostí srovnatelná s nábojem, který je náhodně generován přímo samotnou strukturou polovodičového materiálu (tzv. elektrický šum). Ve výsledném obraze se pak tento šum projevuje jakousi zrnitostí zejména tmavších ploch, na které logicky dopadlo nejméně světla a náhodně generovaný náboj zde tedy převládl.

    Ke snížení šumu může přispět sám fotograf nastavením nižší citlivosti snímače, což je ale bohužel protichůdný požadavek při fotografování za velmi slabého osvětlení. Další možností je pak dodatečná úprava pomocí speciálního software na počítači, která ale bohužel neřeší příčinu ale pouze její následek.

    Výrobci tedy zavádějí do fotoaparátů speciální funkci "Noise Reduction", která je automaticky aktivována při slabém osvětlení a její aktivace je obvykle odvozena od délky expoziční doby přesahující zpravidla 1 sekundu. Nejprve je tedy pořízen obvyklým způsobem snímek (který obsahuje rušivý šum) a vzápětí je spuštěna nová expozice, tentokrát ale bez otevření závěrky fotoaparátu.

    Sejme se tedy vlastně pouze rušivý šum snímače bez dopadu okolního světla, a to za stejných podmínek, za jakých byl pořízen snímek původní (teplota, exp. doba, el. napětí). Následně se speciálním matematickým algoritmem "odečte" druhý snímek (šum buněk snímače) od snímku prvního. Celá operace (matematický výpočet včetně dvou expozic) tedy trvá poněkud déle než pořízení obvyklého snímku, ale výsledkem je relativně čistý záběr bez rušivého šumu vlastního snímače.