|
Pilotní výcvik – Nouzová přistání I.
Případ první:
I instruktor létání může být „rozpačitý“ při nouzovém přistání: Přeškoloval jsem na ostruhu dva piloty z Portugalska na letounu Yetti J-03 tak, aby byli schopni přistát a vzlétnout a odlétnout domů s novým letadlem českého výrobce. Oba létali okruhy na LKJI, RWY10 a točili první zatáčku nízko nad lesem, přestože kdyby letěli a stoupali v přímém směru dál - měli by perfektní podmínky pro nouzové přistání.
Nikdy nevypnu pilotovi magneta, aniž bych si byl jist, že po jeho straně i mé straně je alespoň po jedné nouzové ploše, kde by se s dostatečnou rezervou pro průměrného pilota dalo skutečně přistát do úplného zastavení a opět vzlétnout, to kdyby vznikla nějaká neočekávaná situace.
Jeden z pilotů, instruktor létání ultralightů, točil po vzletu po první zatáčce hned nad les. Opakovaně jsem ho upozornil, že nemá točit první zatáčku tak nízko nad lesem. On můj ústní pokyn zopakoval, měl jsem za to, že to přijal a rozuměl tomu. Ovšem v dalším okruhu stoupal stejně nevhodně znova. Následně stoupal za první zatáčkou proti větru a z této polohy jsem vyhodnotil, že by byl obtížně schopen doklouzat na letiště přes rozlehlý les, pokud by letadlo okamžitě nezbavil vzletových odporů.
Po jeho levé straně byla v lese louka o rozměrech cca 40-35metrů šířky a 250 –300 metrů délky s otevřenou stranou volnou k vylétnutí směrem kolmo do osy dráhy letiště.
Vypnul jsem tedy pilotnímu instruktorovi magneta, nahlásil nouzové přistání z polohy před druhou zatáčkou a sledoval jak bude pilot-instruktor pracovat s letadlem. Potlačil, vyvážil a snažil se zatočit ke konci lesa směrem k letišti. Potud dobře.
Neuvědomil si však, že k hraně lesa už nedoletí, protože perfektně neznal klouzavost letadla, ale hlavně a to je podstatné si nezavřel vztlakové klapky z patnácti na nulu a nenahrubil za letu stavitelnou vrtuli, kterou měl v poloze najemno - pro vzlet, na což jsem ho předtím upozorňoval.
Vypadalo to, že pokud bude klouzat takto dál, že skončíme v lese.
Nenahrubení vrtule a nezavření klapek by byla chyba, která by se dala dalším vhodným postupem eliminovat, třeba přistáním na oné louce v lese, kterou jsem už popsal.
Portugalský instruktor létání viděl, že nepřeletí hranu lesa, přičemž louku měl bočně vedle sebe a evidentně ji viděl, protože se na ní díval. Instruktor létání, k mému obrovskému údivu, zvedl obě ruce do úrovně očí a sdělil: „Your control !!!“
Tak to se mi opravdu stalo poprvé!
Okamžitě jsem převzal řízení letadla a skluzovými zatáčkami, to abych se zkrátil a využil maximální úhel sestupu, přistál na louce v lese, kterou jsem důvěrně znal z předchozích procházek.
Následně jsem oběma pilotům vysvětlil, že letiště je jejich „letadlová loď“, všude okolo jsou žraloci, kteří je sežerou, to znamená, že všechno včetně vzletu musí uzpůsobit tomu, aby byli schopni na letišti nouzově přistát z jakékoliv výšky k tomu je určen okruh pro jednomotorová letadla a větroně.
„Ty dvoumotoráky ať si dělají okruhy třeba do „Tramtárie“, to je jejich věc, zvláště mají- li na palubě studenta, který se učí a evidentně vše nezvládá, pak potřebují více času na mnoho úkonů a okruhy mají také větší než jsou publikované“ Vysvětlil jsem jim námitku na létání jiného daleko většího letadla.
Pak již oba piloti létali okruhy tak, že byli vždy schopni přistát bezpečně na letišti a to i při vzletu. Doufám, že si z Čech do Portugalska odvezli kromě nového letadla také jisté nové návyky, které pak mohou předávat svým studentům...
Z výše uvedeného příběhu vyplývá a poznal jsem to mnohokrát, že někteří piloti nepracují s letadlem a neovládají ho do posledního dechu, do posledního úderu srdce. To je jedna z největších chyb, kdy pilot falešně vyhodnotí situaci jako marnou - neřešitelnou a na takovém úsudku se zacyklí s tím, že vzdá boj o svůj holý život.
Takovým pilotům já nemohu půjčovat svá letadla, která jsem postavil a kde znám každý šroubek, bylo by mi líto pilota i letadla. Proto mám potřebu piloty nouzové přistání skutečně pořádně naučit a tak dlouho a tak trpělivě jak to bude nutné. Velmi častým cvičením nouzových přistání se nakonec pilot „otrká“, zocelí a zvykne si na ně. Později už mu na nich nepřipadne nic strašného ani stresujícího. Proto nouzové přistání po jejich zvládnutí zařazuji neočekávaně do každé další úlohy v osnově. Výsledky jsou takové, že na konci výcviku je pilot zvyklý řešit nouzové přistání až do úplného zvládnutí.
V bush pilot trainingu, pokračovacím výcviku navíc pilot přistane na neznámé jakékoliv další ploše, pěší prohlídkou určí směr vzletu, směr a sílu větru z okolní vegetace, vyhodnotí výkon, zatížení letadla, teplotu, překážky ve směru vzletu z provozní příručky a grafů a následně provede vzlet s vyhýbáním se překážkám, nebo jejich přestoupáním.
| 
