Ostruhová letadla se obecně obtížněji řídí. Je z nich většinou špatný dopředný výhled. Proto musíte při pojíždění jezdit hadovitě. V každém okamžiku musíte vědět co máte před sebou. Jednou po základním pilotním kurzu jsem měl naléhavý hovor. Přijal jsem ho a telefonoval při pojíždění v letadle. Najednou jsem uviděl odlítat cosi od vrtule. Vypnul jsem magneta a vyskočil z kabiny. Vzal jsem vrtulí praporek... Nejen že jsem telefonoval při pojíždění což se nemá, ale také jsem nejel hadovitě což se musí! Kdybych dělal co jsem měl tak bych ten prokletý označník viděl...

Byl jsem po zásluze náležitě načtyřikrát potrestán - musel jsem dojet koupit novou vrtuli, zaplatit ji a zavěsit ji. A ta ostuda v letištním baru! Ten den jsem měl samozřejmě po létání! Od té doby i při pouhém pojíždění nikdy nepolevím v pozornosti.



Ostruhová letadla se obtížněji řídí v "podstatě" jen na zemi a jen do okamžiku jisté dopředné rychlosti a nadzvednutí ostruhy, kdy je již plně funkční kormidlo. Kdo ostruhové letadlo nikdy neřídil může si to připodobnit k řízení kombajnu, nebo vysokozdvižného vozíku. Pokud jste ani s těmito stroji nikdy nejezdili, můžete si to představit jako jízdu na kole, kde se zatáčí zadním kolem.

Při rozjezdu u vzletu, pokud už jste v ose dráhy, můžete zatáčet pouze tak, aby jste udrželi letoun ve směru rozletu nejlépe v korekci úhlu do 5-7 stupnů od osy vzletu. To záleží na konstrukci letounu a jeho podvozku. Pokud se vám stroj vychýlí přes danou výchylku jeho snaha k zatočení exponencionálně roste! Jako kdyby letoun zatáčel do zužující se spirály ( šnečí ulity). Rychlost a výchylka zatáčení se velmi rapidně zrychluje. Proto je potřeba letadlo na zemi "přeřídit" už zavčas - vlastně v zárodku a prostě nedovolit výchylku větší. Jakmile začne nos letadla zatáčet například do leva hned dáme odpovídající protinohu do prava. Takovými zrychlenými výchylkami korigujeme rozlet letadla v ose vzletu. Výchylku uvážíme podle rychlosti zatáčení a rychlosti dopředného pohybu.