Neděle 14.10.2007
    Ráno vypadalo optimisticky, dokonce svítilo i sluníčko a vše jak má být. Cestou na start Lola bola zjišťujeme z okna autobusu, že se vegetace s narůstající nadmořskou výškou poměrně mění. Dole je tropický deštný prales (úroveň 1), který přechází v prales (úroveň 2) a až vršky větších kopců zůstávají holé (úroveň 3).

    Disciplína dne měří 43 kilometrů přes čtyři otočné body, a to vše na jednom hřebeni. Čili šmidlání doleva, doprava, doleva, doprava a cíl. Ten ale nikdo z nás neviděl, jelikož většina lidí už po startu postupně prohnívá na úroveň 1, a tam zůstává po celou dobu letu.

    Stoupání dosahuje ojediněle až 1,5 m/s. Ti, co se vyškrábali i na úroveň 2, dávají dokonce první otočňák. Potřebná minimální vzdálenost 30 kilometrů ale není dosažena. Tomu nejlepšímu se totiž podařilo uletět úžasných 13 km. Tak snad zítra.

    A ještě poznatek z taktiky letu. Neodlučujte se od skupiny a přistávejte hromadně. Rozhodně nepřistávat u řeky, kde je největší masakr a člověk se odtud vrátí pouze v rouše Evině (dokonce i chlapi!). Nejvíce času člověk stráví, kde jinde, než na svozu. Dvě hodiny v autě, 45 minut šlapání na svozovou trasu a 30 minut čistého letu v úrovni 1, ti lepší škrábli úroveň 2.