"Já se z toho Michala snad picnu, už zase leze po stromě a rve ty mandle ...!" A za chvíli už Michal spokojeně sedí na zemi a velkým šutrem zručně rozbíjí tvrdé skořápky. "Sáček u nás stojí 40 korun, tady to roste všude kolem a stejně to nikdo z Kanárů netrhá," argumentuje vcelku logicky Michal, nerušeně pokračuje v roztloukání a pojídání mandlí na startovišti Mirador El Time a ostré březnové sluníčko mu zezadu smaží na dávno spálený krk. Z nasluněné hrany kolmého útesu chodí silné stoupáky jeden za druhým, až se větrný rukáv na hraně může zbláznit, zatímco Michalův padák se nečinně válí v kufru pronajatého vozu Hyundai Accent.




Proč zase La Palma (Standa Hlavinka)
    Po postupném a důkladném prošmejdění Kanárských ostrovů Lanzarote a Tenerife během roku 1999 a ostrova La Palma na začátku roku 2000 se stala prapodivná věc. Maličký ostrov La Palma mi načisto učaroval. Těžko říct, jestli je příčinou nádherná příroda, spousta zeleně a ovoce, srdeční a přátelští obyvatelé, domácké a laciné ubytování v domku na vesnici, příjemně teplé klima, krásné terény pro létání, navigační jednoduchost nebo úplně něco jiného kdesi hluboko v podvědomí, o čem člověk nemá ani tušení. Nejspíš to bude ale dokonale vyvážená souhra všech těchto příznivých okolností. Zkrátka termické Vánoce a bombový Silvestr na ostrově La Palma se s plískanicemi a vlezlou zimou v českých zemích nedají příliš srovnávat. Domorodí obyvatelé netrpí chřipkou ani rýmou a vůbec mi připadají tak nějak zdravější nebo co …




Připoutejte se prosím, přistáváme (Standa Hlavinka)
    Pro přepravu naší smíšené rogalisticko - paraglidistické výpravy na ostrov La Palma jsme tentokrát použili snad nejpřímější a nejrychlejší spoj, jaký si může našinec vybrat. Po vlastní ose jsme se dopravili na letiště u německého města Norimberk a odtud velkým Boeingem 737 německé letecké společnosti přímo na letiště Santa Cruz de La Palma. Letenka tam a zpět vychází podle kurzu marky v přepočtu asi na 12.600Kč a doba letu pouze něco málo přes 4 hodiny. Na deseti televizních obrazovkách, umístěných pod stropem dlouhé kabiny, byl postupně zobrazován průběh celého letu, včetně údajů o rychlosti letadla vůči zemi, jeho nadmořské výšce a teplotě okolní atmosféry. Prostě paráda! Kam se hrabe nejmenovaná česká letecká společnost, se kterou jsme cestovali v prosinci na Tenerife. Vzorná a příjemná obsluha na palubě mi během letu dovolila dokonce mlátit do klávesnice notebooku, když jsem prve prozíravě popřel přítomnost CD mechaniky ve svém počítači. Podávané občerstvení bylo velmi chutné a dlouhánovi o celkové délce 190cm dokonce nabídli volná místa v zadní části letadla, aby nebyl chudák tak dolámaný. Tož danke šén und alles gute ...!

    Podivný mlžný opar vysoko nad horní hranicí oblačnosti, který jsme zpozorovali při závěrečném sestupu na letiště Santa Cruz ve výšce kolem 3600 metrů, byl jasně výmluvný. Tiempo del Sur! Toto "Jižní počasí" bývá na Kanárských ostrovech zpravidla doprovázeno silným větrem, obsahujícím rozptýlené mikroskopické částečky písku ze Sahary. Přistání v silném větru a turbulenci na poměrně malém letišti podle toho taky vypadalo. Při rychlých a dramatických korekcích směru letu během přistávacího manévru jsme chvílemi záviděli nelétajícím cestujícím, kteří si kromě podivného se zmítání letadla patrně neuvědomovali vůbec nic. Po poměrně tvrdém dosednutí letadla na dráhu letiště jsme si slyšitelně oddechli. Holt jak má řízení v rukách někdo jiný, je to vždycky na pováženou.

Buenas tardes amigo! (Standa Hlavinka)
    "Hele, támhle ten osmahlý Jihoameričan je José Angel z půjčovny Yanes a čeká na nás s autem," ukazuju prstem na komicky vyhlížejícího chlapíka s naškrábaným příjmením na cedulce v ruce. Podsaditá malá postavička, vykasaná košile rozepnutá přes vypoulené bříško a legračně těkající oči. "Buenas tardes!" zdraví nás přátelsky a ochotně vede k připravenému autu. "A sakra, quanto es?!" koktám vykuleně při pohledu na zbrusu nový vůz kategorie o třídu vyšší, než na jakém jsme byli původně domluvení, vybavený dokonce i klimatizací. Zřejmě jsem v tu chvíli i v obličeji nápadně pobledl, protože ochotný Jihoameričan okamžitě spustil: "Special price for you!" a vytáhl z tašky smlouvu, prý kvůli náhodné policejní kontrole. Cena na papíře přesně souhlasila s cenou předem dohodnutou. Navíc obsahovala pouze obvyklou a povinnou kanárskou daň ve výši 4% z celkové ceny. V ceně plné pojištění, vztahující se dokonce i na jakékoliv drobné škrábnutí například na parkovišti. Vše v přepočtu zhruba za nějakých 740Kč na den. No to jsou mi věci …!

    Pokud budete chtít při návštěvě ostrova La Palma služeb půjčovny Yanes využít, volejte Josého na telefonním čísle 0034 922 485 504 nebo faxujte na 0034 922 497 068. Půjčovna se nachází v městečku El Paso a kromě přistavení auta na letiště k příletu letadla můžete zase při odletu auto na letišti nechat. Samozřejmě odemknuté a s klíčem v zapalování!

Přistání v moři (Standa Hlavinka)
    "Dneska je to zadarmo!" hulákám vysoko nad útesem Mirador de la Concepción do vysílačky, abych popohnal ostatní na startovišti do vzduchu. Rozpálené stěny ostrého útesu dávají opravdu vydatně, stejně jako tmavé plochy kolem přístavu Santa Cruz. Stabilní stoupáky jsou taky nad tmavou pláží na pobřeží a dokonce i nad mořem se dají najít rozsáhlé oblasti s nulou nebo slabým stoupáním. Slunko neuvěřitelně pere a teplota dole na pláži vystupuje až na 30°C, zatímco v této výšce se pohybuje kolem 20°C. Tak takhle nějak si představuju příjemně prožitou zimu.



    Po necelých dvou hodinách blbnutí ve vzduchu už máme dost a domlouváme se na přistání. Kupodivu ale nikdo nechce sedat na pláž jako první. Jako již mírně "domácí" tedy dobrovolně pokládám křídlo na levé ucho a vrtám to dolů, až mi odstředivá síla tahá jazyk z pusy. Stoupání je ale fakt všude, dolů to moc nejde, a tak to musím zaletět sundat nad moře. Nějakou dobu se bavím pronásledováním velké nákladní lodi, která před chvílí vyrazila z přístavu na otevřené moře. Netrvá to dlouho a jsem nad ní. Pluje žalostně pomalu. Zkouším změřit její rychlost, ale je pod hranicí mojí rychlosti pádové. Vypadá to na hodnotu něco málo pod 30km/h. Výšky už ale povážlivě ubylo, tak honem zpátky nad pláž, několik vykracovacích manévrů a už stojím nohama na pevné zemi v horkém tmavém písku.



    Vlny valící se na pláž jsou dnes skutečně obrovské a mořský příboj dělá neuvěřitelný kravál. Jižně od pláže se velké vlny rozbíjejí o ostrá skaliska, k nebi vylétávají s rachotem gejzíry mořské vody a slabý vítr odnáší nad pevninu vodní tříšť ve formě bílé mlhy. "Buenas tardes!" zdraví mě skupinka seběhnuvších se zvědavců, s posvátnou úctou osahávají křídlo a nevěřícně kroutí hlavami. "Muy buenas!" válím jak starý domorodec a sundávám alespoň přilbu, aby se mě děti nebály. Ti nejodvážnější dokonce zkoušejí potěžkat křídlo a v jejich očích jasně vidím, jak výrazně stoupám na ceně.



    "Támhle letí el amigo a za dvě minuty tady bude taky přistávat," lámu svou mizernou španělštinu, ve které jsem se stihl před odletem na La Palma prokousat sotva ke 4. lekci a ukazuju prstem nahoru nad moře, kde se zvolna blíží Míla. Zvědavci vyvracejí hlavy dozadu a v obdivném úžasu pozorně sledují průběh přistávacích manévrů českého aviatika nad burácejícími příbojovými vlnami. Míla zkušeně sundává poslední přebytek výšky a těsně nad pláží precizně kopíruje rozhraní mezi mokrým a suchým pískem. Zvědavci ani nedýchají a napjatě sledují křídlo, řítící se vysokou rychlostí těsně nad okrajem vln. Vypadá to na hladké a bezchybné přistání, ale v závěrečné fázi snižování rychlosti a přehmátnutí ze speedbaru na trapézky si Míla nepatrně rozhazuje řízení, křídlo mírně mění směr a míří vpravo nad moře. Zvědavci přestávají dýchat úplně a i mně v tu chvíli zatrne. Rychle ze sebe sundávám postroj, vypadá to fakt na plavání ve studeném Atlantiku. Je ale jasně vidět, že Míla nepropadl panice a bojuje. Velice plochou levou zatáčkou se snaží dostat zpátky nad pláž. Ale v situaci, kdy už táhne nohy ve vlnách a rychlost křídla je na hranici rychlosti pádové, to rozhodně nemůže vyjít. Prásk!!! Křídlo se zaseklo do zprava se valící příbojové vlny, pravá trapézka je v mžiku vejpůl, Míla jde po hlavě do vody a zpěněný živel se s rachotem valí přes něj. Naštěstí je na mělčině a má pevnou půdu pod nohama. Vyskakuje z rozpliznuté vlny, která ve formě bílé pěny zase zvolna odtéká zpátky do moře a při pohledu na další valící se vodní stěnu rychle nakládá svůj porouchaný ponorný člun Nautilus na záda a peláší na břeh, co mu síly stačí. Obrovská vlna je ale rychlejší, opře se zezadu do 14 metrů čtverečních plochy křídla a promočený český aviatik je obrovskou silou potupně vyvržen mořem na břeh do tmavého písku pláže. Scénky z televizního pořadu "Neváhej a toč" jsou proti tomuhle bezbřehá nuda. Držím se za břicho a svíjím se smíchy až mi tečou slzy z očí a zkoprnělí a pobledlí zvědavci konečně chápou, že létání není nebezpečný sport, ale především neuvěřitelná sranda. Tedy někdy, ale to jim nemůžu vysvětlovat, slovíčko "sranda" v prvních čtyřech lekcích španělštiny prostě nebylo.