Prijde žena do hotelu a chce pokoj. Recepční ji odmítá s tím že není nic volného. Žena se nedá, že půjde spát třeba na půdu nebo do kurníku. V tom recepčního napadne, že na jednom čtyřlužáku jsou jen tři hosté, co čert nechtěl, samozřejmě chlapi. A tak ji to ubytováni nabídne. Žena souhlasí a jde se nahoru. Chlapi jí samozřejmě nadšeně uvítají, ale mají podmínku, budou jí dávat hádanky a když neuhodne, tak se s autorem hádanky pomiluje. Tak začnou. Ráno přijde recepční do pokoje a kouká : na jedné posteli chlap v bezvědomí, na druhé chlap v bezvědomí a na třetí muž šuká ženu zezadu a do rytmu zoufale křičí: Je to zr-za-vý a le-ze to po stro-mech. ř e-kni ve-ver-ka ty krá-vo ne-bo t ě za-bi-ju!!!

Němý si chce koupit kartáček na zuby.

Předvádí činnost čištění zubů, tímto způsobem

se mu podaří vyjádřit prodavači, co chce

a uskuteční se prodej.

A jestliže si chce slepý koupit sluneční brýle,

jak by se měl vyjádřit on?

Zauvažujte o tom, než se podíváte na

odpověï…

Otevře pusu a řekne: „Rád bych si koupil

sluneční brýle.“

Jestliže jste na toto odpověděli špatně,

prosím, ukončete práci a jděte domů,

už máte dost…

říká kanibal svému otci: zítra si jdu říct o ruku své nastávající.

Otec odpovídá: řekni si raději o nohu, tam je víc masa.

Víte, jaké počasí nesnášejí lidovci? ...... Bezvětří

Jedou Husák se Štrougalem na zasedání strany, jedou kolem kostela a tak přijde řeč na náboženství a co ti lidi na tom mají a proč tam chodí, vždy Lenin řekl, že už Marx řekl, že Engels řekl, že Bůh není a z dialektického hlediska je to naprosto pochybený. Kazí to kredit naší lidově demokratické republice a škodí to myšlence internacionálního socialistického společenství v čele se SSSR jako takové. Tak nad tím špekulují a pak Husák říká: Víš co,Lubomíre, běž tam na výzvědy, co se tam vlastně děje. Štrougal se teda proplíží do ztemělého kostela a vidí na klekátku v kapli babičku, jak se úpěnlivě modlí: Milosrdný Bože, mám velké trápení a prosbu - blíží se zima a já v tom svém sklepním kamrlíku asi umrznu, z důchodu sotva vyžiju, nikdy jsem tě tak neprosila, jako teï - spočítala jsem si to, a kdybys mi nějak seslal tisíc korun, tak by mi to moc pomohlo. Koupila bych si svetr v partiovce, nějaký to uhlí, to by mi zachránilo život... Štrougal se vrátí do auta, povykládá co a jak, Husák na to, že to je teda ostuda, takhle dostat lidi ke konkurenci kvůli pár stovkám, hele, já jí to dám ze svého, a už tam nepropadá takovým bludům. Začne se šacovat, ale a hledá jak hledá, nestluče do kupy víc než sedm stovek. Tak jí dej, Lubomíre aspoň to, a už jde pryč. Stane se, jedou už pozdě večer zpátky ze zasedání a u kostela vidí, že se tam babička pořád ještě modlí. Tak zastaví a Štrougal zas jde na výzvědy, proč tam ta babička ještě straší, když už dostala, co chtěla. Přiblíží se a slyší tato slova: ... tak Ti, Pane Bože, nastotisíckrát děkuju za peníze, které mi zachrání život, ale příště to, prosím Tě, neposílej po těch komunistických sviních, oni mi z toho tři stovky sebrali...

Měl už chudák takovou sklerózu, že mu dokonce kartářka musela věštit minulost.

ředitel říká svým zaměstnancům:

"Vážení, smiřte se s tím...já jsem holub a vy jste sochy...

Víte jaký má kapr oči? No přeci vodotěsný.

ÿןıpoɥɐz ʎɹɐʇs uǝʇ ɐ ƃuɐɹǝɯnq ʎʌou ıs ןıdnoʞ ¿ןıqɐz ǝןɥnʇ ǝs oɔ 'ıɔpoɹoɯop ɯǝʞsןɐɹʇsnɐ ɯoʇ o ǝʇsɾ ıןǝsʎןs :ǝıןɐɹʇsnɐ z uǝpǝɾ

Byli takhle tři zahraniční dělníci na stavbě. Jejich mistr vždycky odcházel půl hodiny před koncem šichty, tak si řekli, že můžou vypadnout chvíli po něm. Když tedy mistr odešel, minutu se ještě poflakovali po stavbě a pak razili každý domů. Ukrajinec došel na ubytovnu a šel spát. Rusák zašel ještě na pivko. Polák dorazil domů, do pronajatého bytečku, a opatrně otevřel dveře do ložnice. Ke svému zděšení tam uviděl manželku s jeho mistrem ve vášnivém objetí, tak zas pomalu zavřel a vypadl. Druhý den, když se na stavbě zase domlouvalo, kdy skončí, tak Polák povídá:

"Já dneska nekončím dřív. Včera mě mistr málem načapal."