Osvětlíme-li fotografovanou scénu externím bleskem, musí být tento blesk schopen "dávkovat" svůj záblesk podle toho, jakou scénu má osvětlovat. Scéna se světlými objekty vyžaduje méně světla než scéna tmavá. Expoziční automatika vlastního fotoaparátu je v tomto případě k ničemu, protože např. 3 metry vzdálený externí blesk není schopen převzít z fotoaparátu žádné údaje. Fotoaparát je tedy třeba přepnout na manuální nastavení hodnot expozice a nastavené clonové číslo a citlivost zadat ručně i do externího blesku. Ten potom pomocí zábleskové automatiky přizpůsobuje intenzitu záblesku fotografované scéně a to tím způsobem, že světelným čidlem změří množství světla, odražené od fotografované scény a podle výsledku měření okamžitě koriguje intenzitu záblesku. Celý proces se musí vejít do expoziční doby závěrky fotoaparátu, proto je vhodné tuto manuálně nastavenou hodnotu rozhodně nezkracovat pod 1/125 sekundy (záleží také na typu závěrky fotoaparátu).

    Snímky pořízené zábleskovým přístrojem mají obecně příliš velký kontrast (jsou "tvrdé") a patrné jsou také ostré a tmavé stíny, obzvláště při fotografování portrétu. Tady pomůže namíření reflektoru externího blesku do bílého stropu místnosti, ovšem čidlo jeho zábleskové automatiky musí pochopitelně stále mířit na fotografovaný objekt. Nezbytný je tedy blesk s výklopným reflektorem.

    Snížení kontrastu a tím i změkčení osvětlení snímku lze velmi dobře dosáhnout také metodou přímého osvětlení fotografované scény dvěma vhodně rozmístěnými a navzájem synchronizovanými blesky. První blesk tak prosvětluje ostré stíny vržené druhým bleskem a naopak.