Digitální kompakt Canon Digital Ixus 400 je pokračovatelem řady Ixus, která se vyznačuje specifickým kompaktním designem a kovovým pouzdrem. S tím souvisí i jisté funkční odlišnosti oproti řadě A. Pokusím se vycházet ze zkušenosti s typem A70 a zaměřím se proto na jisté odlišnosti od typu A70. Mimo, dle mého vkusu, praktičtějšího provedení, má Canon Digital Ixus 400 má snímač s cca 4 milionů obrazových buněk (Mpix).
Napájení a spotřeba
K napájení fotoaparátu slouží zvláštní vyjímatelný akumulátor s kapacitou 840mAh, což není oproti tužkovým článkům (NiCd, NiMH, alkalické) používaným u řady A nic moc, ty existují i v kapacitě 2000mAh. Návod však tvrdí, že akumulátorek vydrží asi na 440/190 fotek s vypnutým/zapnutým LCD displejem. K akumulátorku je přibalena nabíječka, je velká asi jako samotný foťák. Nelze tak v případě vybití akumulátorku použít tužkové baterie, ale lze dokoupit rezervní akumulátorek. Údaje o datumu a veškerá další nastavení jsou udržována v paměti nějakým záhadným způsobem - o další baterce se návod nezmiňuje a ani jsem nenašel, kudy by se vkládala. Je-li zapnuto automatické vypnutí, pak po třech minutách nečinnosti dojede k vypnutí fotoaparátu ("zaparkuje" se i objektiv), stiskem tlačítka hlavního spínače pak dojde během 2 sekund k zapnutí (vysune se objektiv) a fotoaparát je opět připraven k expozici.
CCD snímač
Snímacím světlocitlivým prvkem přístroje je prokládaný CCD snímač vybavený funkcí redukcí šumu s celkem 4,1 mil. obrazových buněk, z nichž využitelných je přibližně 4 mil., přesněji 2272x1704. Toto je současně maximální rozlišení použitého CCD snímače. Při všech nastavitelných rozměrech snímku (2272x1704, 1600x1200, 1024x768, 640x480) je možno vybrat mezi třemi různými stupni komprese formátu JPEG. Na přibalenou kartu s kapacitou 32MB lze tedy uložit od 14 snímků té nejvyšší kvality až po asi 337 snímků kvality nejnižší. Videa pak 91 až 241 sekund podle rozlišení.
Objektiv
Optický transfokátor má ohniskovou v přepočtu na kinofilm 36-108mm. Jedná se tedy o trojnásobný optický transfokátor (Zoom). Jeho světelnost je 2.8 při poloze transfokátoru "Wide", zatímco v poloze "Tele" klesne na hodnotu 4.9, což je rozdíl přibližně jednoho a půl clonového čísla. Na konci rozsahu optického transfokátoru je možno zapnout plynulý digitální transfokátor s maximálním "zdvihem" 3,6x. Výsledný obraz při použití digitálního transfokátoru pochopitelně není vytvářen prodlužováním ohniskové vzdálenosti objektivu, ale interpolací výřezu z obrazu, který byl vytvořen objektivem. Je tedy třeba počítat s určitým zhoršením kvality výsledného snímku. Před aktivací digitálního transfokátoru je třeba rozsvítit barevný displej na zadní stěně fotoaparátu a používat jej jako hledáček, protože proces "digitálního zoomování" pochopitelně není v průhledovém hledáčku vidět.
Zaostřování provádí zaostřovací automatika, která se aktivuje lehkým namáčknutím spouště. Výsledné zaostření není pochopitelně v průhledovém hledáčku vidět, nejedná se o zrcadlovku. Objektiv je schopen v automatickém režimu zaostřit od vzdálenosti 46cm, po přepnutí do režimu "Macro" pak od 5-46 cm (Wide) a 30-46 cm (Tele) - tak je to ve specifikaci. Na rozdíl od A70 nelze libovolně nastavit vzdálenosti roviny zaostření (vzdálenost zaostření), ale v praxi to nevadí, protože lze tlačítkem navolit zaostření na nekonečno a to většinou stačí.
Hledáček
Fotoaparát má dva hledáčky. Prvním je průhledový hledáček bez dioptrické korekce, kterým lze posoudit úhel záběru a kompozici. U průhledového hledáčku se ovšem nelze vyhnout paralaxe, nejedná se totiž o zrcadlovku a hledáček se prostě "dívá" trochu jinam než objektiv, i když vzdálenost osy hledáčku od osy objektivu je v tomto případě přibližně 30mm, takže výsledná paralaxa je při běžných záběrech zanedbatelná.
Vlastní pozorování: optický (průhledový) hledáček ukazuje o něco méně, než je na fotce a též na LCD obrazovce fotoaparátu.
Druhým hledáčkem je barevný displej se 118000 body, umístěný na zadní stěně fotoaparátu. Jedině v tomto hledáčku je pak možno posoudit úhel záběru při zapnuté digitální transfokaci nebo zaostření.
Barevný displej umožňuje zobrazit pořízený záběr nebo celkem 9 zmenšených záběrů najednou. Pořízený snímek je možné si na displeji zvětšit, posouvat jej a porovnat tak např. správnost zaostření v různých místech záběru. Po přepnutí do nastavovacího režimu umožňuje tento displej pomocí přehledného menu systému nastavovat veškeré parametry přístroje a ovládat různé operace. Oproti řadě A přístroj má i ovládání některých často potřebných funkcí tlačítky - viz dále.
Expozice
Otočným přepínačem lze zvolit tyto režimy fotografování:
Oproti A70 je poloh otočného přepínače daleko méně. To však neznamená, že by Ixus 400 měl méně funkcí - jen se neovládají otočným přepínačem, nýbrž tlačítky čtyřsměrového ovladače:
pravé tlačítko ovládá režimy blesku: automatický, redukce červených očí, trvale zapnutý, trvale vypnutý, synchronizace s dlouhou expozicí (vlastně totéž, co noční scéna u A70)
|
dolní tlačítko volí sériové snímání (bracketing) nebo samospoušť. Sériové snímání lze nastavit buď po 1,5 s nebo po 2,5 s. Samospoušť lze nastavit po 2 s nebo po 10 s. Nastavování se provádí v grafické nabídce.
levé tlačítko zapíná režim ostření na "makro" nebo "nekonečno".
horní tlačítko přepíná režimy měření světla: poměrové, celoplošné se zdůrazněným středem (9 definovaných oblastí), bodové (uprostřed obrazu).
Zaostřování v automatickém režimu může v šeru použít přisvětlení červeným paprskem (lze vypnout). Lze zvolit měřicí oblasti automatického ostření buď samočinným výběrem mezi devíti definovanými obdélníky (středem a osmi v jeho okolí), nebo striktně určit pro ostření jen středový obdélník. Nastavení expozice lze v manuálním režimu korigovat v rozsahu +2 až -2 clonová čísla s krokem po jedné třetině.
Vyvážení bílé barvy probíhá buď automaticky nebo je možno vybrat jednu z pěti přednastavených hodnot (sluneční osvětlení, zatažená obloha, žárovka a dva druhy zářivek).
V menu přístroje je možno nastavit pořízení snímku bez barev (černobílý) nebo také posunout jeho barevného podání do teplého hnědého nádechu (sepia). Další možností je zvýšení či potlačení kontrastu a barevného nasycení nebo změkčení obrysů.
Formát fotek lze zvolit v počtu pixelů:
2272x1704
1600x1200
1024x768
640x480
Přitom kompresi JPEG pro ukládání na kartu Compact Flash lze zvolit ve třech stupních. Velikost souboru se tedy v závislosti na rozlišení a kompresi pohybuje od 2002 kB do 84 kB. Jiný formát než JPEG (Exif 2.2) není podporován. K uloženým fotkám lze namluvit komentář.
Videokamera
Po přepnutí do režimu "videokamera" je fotoaparát schopen nahrávat videozáznam se zvukem ve formátu Quick Time Motion JPEG rychlostí 20 snímku za sekundu s rozlišením 320x240 nebo 160x120. Pořízený videozáznam je pak možno přímo ve fotoaparátu na LCD displeji prohlížet.
Videozáznam může mít rozlišení (pixelů):
Paměť fotoaparátu
Fotoaparát používá k uchování pořízených záběrů výměnnou kartu Compact Flash (CF-I). Maximální počet uchovaných záběrů pak závisí pochopitelně na tom, jakou kapacitu karty použijeme a jaké rozměry, případně jakou kvalitu snímků zvolíme.
Snímky formátu JPEG maximálních rozměrů a s nastavenou nejmenší kompresí mají velmi dobrou kvalitu a velikost pořízeného souboru dat se pohybuje kolem hodnoty 2002 kB. Na následující fotografii je možno posoudit kvalitu zobrazení jak na zmenšeném snímku, tak po kliknutí i na jeho originálu.
V závěru je k nahlédnutí ukázka panoramatického záběru. Snímek je mým prvým pokusem o panoramatický snímek a lze na něm ilustrovat vady softwarového sešívání snímků, které lze vhodnou kompozicí snímku eliminovat.
Zábleskové zařízení
Vestavěný blesk má maximální dosah blesku 3,5 metru (Wide) a 2 m (Tele). Vzdálenost výbojky blesku od osy objektivu činí asi 30mm, což poměrně nepříznivě zmenšuje paralaxu a zvyšuje tak pravděpodobnost vzniku efektu červených očí. K dispozici je režim přisvícení červeným světelným zdrojem před samotným zábleskem pro zúžení zornic fotografovaných osob a tím alespoň mírného snížení možnosti vzniku jevu červených očí.
Možnosti propojení
Pod odklopným víčkem na boční stěně fotoaparátu jsou ukryty 2 zdířky. První umožňuje přes USB rozhraní (Non Storage Class) propojit fotoaparát například s počítačem nebo s tiskárnou, druhá zdířka je video/audio výstupem (lze zvolit PAL nebo NTSC), díky němuž lze pořízené záběry prohlížet například na obrazovce TV přijímače nebo nahrávat na videorekordér.
Závěrem
Oproti řadě A70 má Ixus 400 navíc možnost indikovat otočení foťáku na výšku. Čidlo je asi nějaké kyvadélko, protože rachotí a nefunguje při focení skoro svislým směrem. U pořízených fotografií lze zobrazit histogram. Ixus 400 nemá prioritu clony ani klasickou prioritu času , dlouhé časy závěrky lze však nastavit. Dále má Ixus 400 možnost zablokovat expozici, nastavení blesku, i zaostření komfortněji, než A70. Často používané (nejužitečnější) funkce, které se u A70 musí nastavovat v grafické nabídce, lze u Ixu 400 nastavit jednodušeji a pohodlněji tlačítkem. Ixus 400 je, myslím, dobrou volbou pro amatérské fotografy, kteří občas potřebují určitá ruční nastavení - ta má Ixus 400 dobře vymyšlena. Kompaktní kovové pouzdro je praktičtější, než u řady A, je to šikovný "kapsičkový" formát. K Ixu 400 ovšem nelze připojit další optické předsádky a nástavce, kdežto k A70 (A60) ano.
|
