Fotoaparát Minolta Dimage 7 je digitální LCD zrcadlovka s CCD snímačem, který obsahuje celkem 5.24 mil. obrazových buňek a maximální rozlišení snímače je 2560x1920. Ovládací prvky jsou vyvedeny na povrch přístroje, takže většinu parametrů lze pohodlně nastavovat a měnit, aniž by fotograf musel odtrhnout oko od hledáčku a ztratit tím z dohledu pozorovaný motiv. Váží bez baterie a karty téměř přesně 0.5kg a marketingové slogany firmy Minolta jej staví na úroveň E-10 od firmy Olympus.




    I když lze v přiloženém manuálu najít perličky typu "pokud přístroj vydává podezřelý zápach, teplo nebo dým, přestaňte jej používat ..." nebo "před nabíjením akumulátory NiMH zcela vybijte" (viz kapacita), jedná se o nejdokonaleji provedený manuál, který se nám zatím ocitl na stole. Díky precizním a jasným popisům, názorným nákresům a dokonce v daných souvislostech i vysvětlení některých pojmů z oblasti digitální fotografie, které by uživatel nemusel chápat, se vlastně nejedná o obyčejný manuál, ale o dokonalého průvodce labyrintem funkcí a možností ne právě triviálního přístroje. Klobouk dolů.

Napájení a spotřeba
    K napájení fotoaparátu je možno použít čtyři tužkové články (NiMH, alkalické), vnější napájecí sadu EBP-100 obsahující Li-Ion akumulátor (kapacitu výrobce neuvádí), držák a nabíječku nebo je možno připojit fotoaparát na externí síťový adaptér (6V). Odběr proudu z tužkových článků se za normálního provozu pohybuje kolem hodnoty 750mA (obraz sledujeme v hledáčku), takže NiMH články s kapacitou 1600mAh mohou teoreticky vydržet pouze něco málo přes 2 hodiny. Ovšem opravdu teoreticky, protože po delší době nečinnosti, kterou je možno nastavit od 1 do 10 minut, přejde fotoaparát do režimu vypnutí (nikoliv spánku), při kterém odebírá z baterie proud o velikosti pouze 0.07mA. Stiskem některého tlačítka (např. spouště) pak dojde během asi 3 sekund k zapnutí a fotoaparát je opět připraven k expozici. Aktivace ze stavu úplného vypnutí hlavním vypínačem trvá opět přibližně 3 sekundy (výrobce udává hodnotu 2.6 sekundy). Malý hledáček je možno z důvodu šetření energie článků přepnout do zvláštního režimu, ve kterém je aktivován pouze v okamžiku přiložení oka k jeho okuláru. Vzdálením oka od hledáčku displej zhasne a spotřeba klesne na 490mA.

    Rozsvítíme-li ale barevný displej na zadní stěně přístroje např. pro prohlížení pořízených záběrů nebo chceme-li jej použít jako hledáček, vzroste spotřeba až na 1050mA, to je přes jeden Ampér! Malý displej v hledáčku je přitom vypnutý a zapnout jej z pochopitelných důvodů ani výrobce nepřipouští. Spotřeba 1800mA by byla děsivá. Po úplném vypnutí fotoaparátu pak teče do přístroje již výše zmíněných 0.07mA, což je tak malá hodnota, že je zbytečné vyjímat články z přístroje při jeho delším nepoužívání.

CCD snímač
    Snímacím světlocitlivým prvkem přístroje je CCD snímač s celkem 5.24 mil. obrazových buněk, z nichž využitelných je přibližně 4.95 mil., přesněji 2560x1920. Toto je současně maximální rozlišení použitého CCD snímače. Při nastavení maximálního rozlišení je možno volit mezi formáty obrázku JPEG, TIFF a speciálním formátem RAW. Zatímco snímek v maximálním rozlišení ve formátu TIFF má velikost přes 14MB, tentýž snímek ve formátu RAW zabírá přibližně 9MB. Další nastavitelná nižší rozlišení 1600x1200, 1280x960, 1024x768 a 640x480 jsou pak již pouze ve formátu TIFF nebo JPEG s třemi různými stupni komprese. Na kartu s kapacitou 64MB lze tedy uložit od 4 snímků té nejvyšší kvality až po asi 460 snímků kvality nejnižší.

Objektiv
    Transfokátor fotoaparátu dovoluje měnit ohniskovou vzdálenost od 7.2 do 50.8mm, v přepočtu na kinofilm od 28 do 200mm (7x), jedná se tedy o sedminásobný Zoom. Maximální světelnost objektivu je 2.8, při nastavení nejdelší ohniskové vzdálenosti objektivu pak klesne na 3.5, což je rozdíl přibližně dvou třetin clonového čísla. Zdvih transfokátoru je pouze ruční, nikoliv elektrický a objektiv je pevně zabudován v těle fotoaparátu a není jej tedy možno vyměňovat. Při změně zdvihu transfokátoru se bohužel posouvá i rovina ostrosti, takže po změně úhlu záběru je nezbytné znovu zaostřit. Ruční zdvih transfokátoru jde velmi ztuha, ovšem jedná se o testovací vzorek, takže nemá valného smyslu dělat z této skutečnosti nějaký zobecňující závěr. Daleko podstatnější je ale funkce digitálního transfokátoru.

Digitální transfokátor nebo obyčejný výřez ?
    Digitální transfokaci vyřešil výrobce skutečně kuriózně. V libovolné poloze optického transfokátoru je možno ještě zapnout transfokátor digitální, ovšem zdánlivě jenom v jedné přednastavené hodnotě, a to 2x. Až potud zatím nic zajímavého. Výsledný obraz při nastavené plné velikosti snímku 2560x1920 však není vytvářen obvyklou interpolací výřezu z obrazu, který byl vytvořen transfokátorem optickým, ale pouze tímto výřezem! Použitím digitální "transfokace" totiž klesne u tohoto fotoaparátu maximální dosažitelný rozměr snímku na 1280x960, jedná se tedy v této situaci pouze o použití polovičního výřezu ze snímku s původně dvojnásobnými rozměry, nikoliv o dvojnásobnou transfokaci. Kvalita zobrazení tím pochopitelně není nikterak dotčena (viz dva srovnávací záběry níže). Při nastavení rozměru snímku 1600x1200 teprve začíná pracovat digitální transfokace, ovšem stále ještě zdaleka ne dvojnásobná. Výsledný rozměr snímku totiž bude jako v předchozím případě opět 1280x960, což znamená transfokaci pouze 1.6x (1280:800). Teprve po nastavení rozměru snímku na 1280x960 (nebo 640x480) bude výsledný rozměr snímku opravdu 1280x960 (nebo 640x480) a funguje tedy dvojnásobný digitální transfokátor. Věta v jinak výborném manuálu "Digitální zvětšení zdvojnásobuje zvětšení objektivu." je tedy v případě Dimage 7 a samozřejmě také Dimage 5 přinejmenším zavádějící, i když hned vzápětí uvedená tabulka hovoří poměrně jasně. Digitální transfokátor ovšem nelze používat při nastaveném formátu RAW nebo při videosekvencích.



    Zaostření je možno buďto svěřit zaostřovací automatice, která se aktivuje lehkým namáčknutím spouště nebo ostřit ručně. Výsledné zaostření je pochopitelně v TTL hledáčku ihned vidět a pokud si tuto možnost fotograf zapne, pak i pípnutím slyšet. Zaostřovací automatiku lze přepnout i do režimu vyhodnocování zaostření z několikasegmentového zaostřovacího pole, na rozdíl od klasicky používaného zaostřování na střed záběru. Další možností je posunutí zaostřovacího bodu automatiky mimo střed záběru a jeho umístění na libovolné místo v ploše snímaného obrazu. V tomto režimu však nelze použít digitální transfokátor.

    Zaostřovací automatiku lze rovněž přepnout do režimu automatického sledování pohybujícího se objektu a tím i jeho neustálého automatické doostřování. Po vypnutí automatického zaostřování je možno zaostřovat ručně otáčením prstence přímo na objektivu a stiskem tlačítka si dokonce 4x zvětšit střed záběru pro preciznější zaostření. Na displeji je současně číselně zobrazována aktuální vzdálenost roviny ostrosti od objektivu. V tomto režimu ale nelze použít digitální transfokátor a naopak. Při nastaveném režimu "Macro" je objektiv schopen zaostřit již od vzdálenosti 25cm. Při slabém osvětlení se displej v hledáčku automaticky přepíná do "zjasňujícího" režimu, ale současně i černobílého zobrazení. Výrazně se tím zlepší i schopnost správného zaostření pomocí zaostřovací automatiky. Pořízený záběr je i za takovéto situace samozřejmě barevný. I když díky zjasňujícímu režimu dokáže automatika zaostřovat i při opravdu velmi slabém osvětlení, při nedostatečném světle nebo dokonce ve tmě je však v koncích, protože přístroj nedisponuje možností červeného "přisvícení" (viz C-2100 nebo C-2500) či infračerveného měření vzdálenosti a následného zaostření (viz E-10).

    Rozlišovací schopnost celého kompletu (objektiv, CCD snímač) je vynikající. Jak je z přiloženého výřezu čárového rastru v extrémním zvětšení vidět, ke slévání pixelů začíná docházet někde za hodnotou 15. Pro zachování stejných podmínek měření byl objektiv při expozici nastaven na úhel záběru 40° (přibližně ekvivalent ohniskové vzdálenosti 50mm) a clona naplno otevřena. Ještě pro úplnost - čárový rast je fotografován ze vzdálenosti 1.9m a tloušťka čáry s číslem 20 je přesně 0.5mm.




Hledáček
    Fotoaparát má k dispozici dva plnohodnotné TTL hledáčky. Prvním je hledáček s dioptrickou korekcí s vestavěným malým LCD displejem, ve kterém je kromě posouzení zaostření a rámečku zaostřovací zóny k dispozici rovněž celá škála užitečných údajů od clonového čísla přes expoziční dobu až po např. stav blesku.

    Některé hodnoty je možno odečítat i na malém LCD displeji na horní straně fotoaparátu. Hledáček je výklopný v rozmezí úhlů 0-90°, je tedy možné bez potíží fotografovat ze země, ovšem přes hlavy davu už to není tak jednoduché, displej na zadní stěně fotoaparátu totiž vyklápět nelze.

    Druhým TTL hledáčkem je pak elektronický barevný TFT displej s 220000 body na zadní stěně fotoaparátu, na kterém je možno vidět obraz přes objektiv stejně jako v hledáčku. Umožňuje rovněž zobrazit už pořízený záběr nebo 4 či 9 (lze nastavit) zmenšených záběrů najednou. Pořízený záběr je možné si na dispeji zvětšit 2x, 2.5x nebo 4x (záleží na rozměrech snímku), dokonce jej i na displeji posouvat a porovnat tak např. správnost zaostření v různých místech záběru. Režim zvětšení bohužel u tohoto fotoaparátu z neznámých důvodů nefunguje pro záběry pořízené formátem TIFF a RAW. A manuál tuto skutečnost pouze konstatuje. Z důvodu vysoké spotřeby, uvedené v odstavci "Napájení a spotřeba", vypíná automatika tento displej již po 30 sekundách svícení.

    Po přepnutí do nastavovacího režimu umožňuje barevný displej pomocí přehledného menu systému (ve čtyřech jazycích) nastavovat veškeré parametry přístroje a ovládat různé operace, totéž je ale možné provádět i na malém displeji v hledáčku. Hledáčky lze nastavit do režimu automatického přepínání, což znamená, že malý hledáček za okulárem se rozsvítí teprve po přiložení oka, po jeho oddálení zhasne a rozsvítí se větší displej na zadní stěně fotoaparátu. Druhou možností je již výše zmíněné zhasnutí obou displejů v případě, že fotograf nekouká do hledáčku.

Expozice
    Fotoaparát má k dispozici 7 hodnot clonových čísel (2.8 až 8 v poloze "Wide") odstupňovaných po 1/2 (nikoliv po 1/3), čtyři hodnoty citlivosti (ISO 100, 200, 400 a 800) a celkem 29 expozičních časů odstupňovaných rovněž po polovinách EV. Expoziční doba se pohybuje od 4 sekund až po 1/2000 sekundy a k dispozici je i čas "B", ovšem pouze do 30 sekund. Zpoždění závěrky vzhledem ke stisku spouště je skutečně nepatrné, výrobce uvádí hodnotu 13ms. Mnohem delší je však doba (přibližně 1 sekunda), po kterou je bezprostředně po spuštění expozice displej, ať už v hledáčku nebo na zadní stěně, zcela tmavý a tím pádem bez možnosti dále sledovat fotografovanou scénu či spustit další expozici.



    Expozici lze ovlivnit až o +/-2EV v krocích po 1/3EV. Parametry expozice je možno měřit TTL systémem bodově ve středu záběru (SPOT), integrálně z celé plochy záběru s větším důrazem na střed nebo z 300 segmentů obrazu s následným výpočtem expozičních hodnot. Kromě úplné automatiky lze volit mezi režimem s prioritou clony (hodnotu clonového čísla si fotograf zvolí ručně), režimem s prioritou času (expoziční dobu si fotograf zvolí ručně) a plně manuálním režimem, ve kterém je možno ručně nastavit jak clonové číslo, tak i expoziční dobu. Navíc je k dispozici celkem pět dalších programů expoziční automatiky, které nastavují kombinaci clonového čísla, expoziční doby a citlivosti podle vybraného fotografovaného námětu (portrét, sport, soumrak, noční portrét a fotografování textu). Všechny parametry expozice mohou být zobrazovány v hledáčku, na malém displeji na horní straně fotoaparátu nebo na barevném displeji na zadní stěně fotoaparátu. Přidržením tlačítka může fotograf naměřené hodnoty expozice "zaaretovat" (např. po změření světla na obličeji), a pak třeba změnit kompozici záběru beze změny hodnot expozice. Zaaretování expozice je možno provést i trvale, tedy pro více záběrů. Totéž platí i pro aretaci zaostření.

    K pořízení časovaných záběrů slouží zabudovaný časovač, pomocí kterého lze nastavit automatické spouštění expozice v intervalu 1-60 minut, přičemž celkový počet takto pořízených záběrů je možno zvolit v rozsahu 2 až 99, pochopitelně s ohledem na nastavenou velikost a kvalitu snímku, kapacitu karty a také kapacitu baterie. Fotoaparát pak opakuje jednotlivé expozice tak dlouho, dokud není dosaženo nastaveného počtu záběrů, dokud se nezaplní paměťová karta nebo nevyčerpá baterie.




    Vyvážení bílé barvy probíhá buď automaticky nebo je možno vybrat jednu ze čtyř přednastavených hodnot (sluneční světlo, zatažená obloha, zářivka a žárovka). Další možností je barevnou teplotu referenční bílé změřit fotoaparátem při daném osvětlení, a to namířením fotoaparátu na např. bílý list papíru. Fotoaparát může pracovat i v režimu černobílého snímání.

    Díky vestavěné vyrovnávací paměti je možno fotoaparát přepnout do režimu sekvenčního snímání, ve kterém je schopen pořídit nejméně 5 snímků (záleží na nastavené velikosti a kvalitě snímku) v rychlém sledu za sebou rychlostí až 1.1 záběr za sekundu (opět záleží na nastavené velikosti a kvalitě snímku). V případě zaplnění vyrovnávací paměti fotoaparát sérii nezastaví, ale začne prodlužovat intervaly mezi záběry tak, aby zvládal odkládat snímky na kartu. Sekvenční režim nelze použít při nastaveném formátu TIFF ani RAW. Jednotlivou expozici (nikoliv sekvenci snímků) lze také spustit samospouští s prodlevou 10 sekund nebo pomocí kabelové spouště (není součástí fotoaparátu), zapojené do konektoru na zadní stěně fotoaparátu.

    Do každého snímku je možno také vexponovat jak datum a čas, tak i libovolný text o délce až 16 znaků.

Videokamera
    Po přepnutí do režimu "videokamera" je fotoaparát schopen nahrávat videozáznam bez zvuku ve formátu JPEG s rozlišením 320x240 v maximální souvislé délce 60 sekund. Pořízený videozáznam je možno přímo ve fotoaparátu pouze prohlížet. Na kartu s kapacitou 64MB se tak vejde celkem přibližně 6 minut videozáznamu.

Histogram
    Vynikající možností fotoaparátu je schopnost zobrazení histogramu každého pořízeného záběru. Fotograf má tak objektivní a přesnou informaci o tom, není-li záběr přeexponován nebo naopak podexponován a jestli není potřeba pořídit záběr znovu s eventuelní korekcí expozice.

Bracketing
    V obtížných světelných podmínkách dojde uplatnění funkce Bracketing, která umožňuje pořídit vždy 3 záběry v rychlé sekvenci za sebou, přičemž pro každý z nich je automaticky posunuta hodnota expozice o předem nastavenou hodnotu. Tento posun může být 1/3EV, 2/3EV nebo 1EV. Znamená to, že první záběr z trojice je podexponován o hodnotu tohoto posunu, druhý naopak o tuto hodnotu přeexponován a třetí je exponován bez kompenzace. Pak už stačí např. podle histogramu jenom vybrat ten nejlépe exponovaný. Totéž je možno provést i pro různé hodnoty kontrastu (viz následující odstavec "Senzitometrická charakteristika") nebo sytosti barev.

Senzitometrická charakteristika
    Nevídanou možností ve srovnání s klasickými fotoaparáty je možnost nastavení senzitometrické charakteristiky CCD snímače (jejího sklonu) a tím ovlivnění způsobu převodu jasů na elektrický náboj. Tento parametr se nazývá gradace a u fotochemických materiálů byl dán vlastnostmi emulze a nezbylo tedy, než měnit film ve fotoaparátu. Strmější gradace znamená vyšší kontrast a naopak. Je tedy možné nastavit měkkou gradaci (nižší kontrast) např. při portrétování a vzápětí bez problémů přepnout na gradaci normální nebo tvrdou pro fotografování jiného tématu. Jak už bylo řečeno výše, je možno použít "Bracketing" i pro kontrast snímku.

Paměť fotoaparátu
    Fotoaparát má k dispozici celkem tři druhy pamětí. Zabudovaná interní vyrovnávací paměť (buffer) je schopna pojmout nejméně 5 snímků (vyjma formátů TIFFa RAW), aniž by se muselo čekat na jejich úplné uložení do paměti výměnné. Fotograf má tak možnost pořizovat jednotlivé záběry poměrně "rychle" (viz odstavec "Expozice") za sebou bez ohledu na momentální stav procesu ukládání dat do paměti. V přestávkách mezi záběry je vyrovnávací paměť rychle vyprazdňována ukládáním dat na výměnnou kartu Compact Flash (CF) typ I a II. Do slotu pro CF kartu je možno zasunout i disk typu IBM Microdrive s kapacitou až 1GB. Pak je ovšem nutno počítat s dalším nárůstem velikosti proudu, odebíraného z baterie. Maximální počet uchovaných záběrů pak závisí pochopitelně na tom, jakou kartu s jak velkou kapacitou použijeme a jaký formát a rozměry snímků zvolíme. Pro ilustraci vezměme jednu kartu s kapacitou 64MB. Na takovou kartu můžeme uložit v extrémním případě buďto pouze 4 snímky o rozměrech 2560x1920 bodů ve formátu TIFF nebo naopak až 460 snímků o rozměrech 640x480 bodů ve formátu JPEG s nejvyšším stupněm komprese (Economy).

    Díky třetí speciální paměti je možno uložit i většinu nastavených parametrů fotoaparátu a kdykoliv je znovu použít. Takovéto paměti jsou k dispozici celkem tři pro tři různé konfigurace nastavení přístroje.

    Poměrně zajímavou možností je kopírování snímků z karty na kartu, i když do přístroje není možné zasunout více než jednu. Kopírování se provádí nejprve z karty do vnitřní vyrovnávací paměti fotoaparátu a v druhém kroku po výměně karty za jinou pak zpět z paměti přístroje na kartu. Počet jednorázově kopírovaných snímků je ale omezen kapacitou vyrovnávací paměti 10MB.