Kompaktní fotoaparát Olympus C-4000 je lacinější variantou C-4040. Je osazen prokládaným CCD snímačem, který obsahuje 4.1 mil. obrazových buňek a jehož maximální rozlišení je 2288x1712. Stejně jako jeho předchůdce Olympus C-4040 má výborně vyřešeny napájecí obvody a tím i minimální spotřebu proudu z baterie. Při zasunuté "parkovací" poloze objektivu jsou rozměry přístroje 110x76x67mm a bez baterie váží 295g, je tedy nepatrně menší a lehčí než C-4040.




Napájení a spotřeba
    K napájení fotoaparátu je možno používat čtyři tužkové články (NiCd, NiMH, alkalické) nebo dva lithiové bateriové bloky CR-V3. Použít je možno samozřejmě i externí síťový adaptér. Údaje o datumu a některá další nastavení jsou udržována v paměti přístroje pomocí vestavěné zálohovací baterie, ke které ovšem není přístup. Odběr proudu z tužkových článků je za normálního provozu na hodnotě pouhých 5.6mA*! Takže NiMH články s kapacitou 1600mAh mohou teoreticky vydržet až 285 hodin. Po 3 minutách nečinnosti přejde navíc fotoaparát do režimu spánku, při kterém odebírá z baterie kolísavý proud o velikosti kolem 0.7mA. Stiskem libovolného tlačítka pak dojde během přibližně 2 sekund k "probuzení" a fotoaparát je opět připraven k expozici. Aktivace ze stavu úplného vypnutí pak trvá přibližně 5 sekund, protože "zaparkovaný" objektiv musí být nejprve pomocí motoru vysunut do pracovní pozice. Nesmíme ovšem zapomenout sundat krytku z objektivu, jinak motor nemůže objektiv vysunout. V pracovní pozici s vysunutým objektivem pro změnu zase není možno krytku na objektiv nasadit, protože ta se uchycuje do roubení kolem objektivu až v pozici "parkovací".

    Je-li aktivován barevný displej na zadní stěně fotoaparátu (např. při prohlížení pořízených záběrů), vzroste spotřeba na 370mA. Po úplném vypnutí fotoaparátu pak teče do přístroje pouhých 0.04mA, což je tak malá hodnota, že je zbytečné vyjímat články z přístroje při jeho delším nepoužívání.

CCD snímač
    Snímacím světlocitlivým prvkem přístroje je prokládaný CCD snímač s funkcí mapování pixelů a celkem 4.1 mil. obrazových buněk, z nichž využitelných jsou 4 mil., přesněji 2288x1712. Toto je současně maximální rozlišení použitého CCD snímače. K dispozici je sice i větší rozměr (JPEG) 3200x2400, vzniká ale interpolací, tedy jakýmsi dopočítáním neexistujících bodů obrazu a v tom případě je třeba počítat se zhoršením kvality snímku. Při všech nastavitelných neinterpolovaných rozlišeních 2288x1712, 2288x1520 (3:2), 2048x1536, 1600x1200, 1280x960, 1024x768 a 640x480 je možno vybrat mezi formátem TIFF a JPEG, přičemž u formátu JPEG je možno ještě zvolit jeden ze dvou různých stupňů komprese. Na kartu s kapacitou 64MB lze tedy uložit od 5 snímků té nejvyšší kvality až po asi 660 snímků kvality nejnižší. K dispozici je i funkce redukce šumu snímače.

Objektiv
    Optický transfokátor umožňuje měnit ohniskovou vzdálenost od 6.5 do 19.5mm, v přepočtu na kinofilm od 32 do 96mm (3x), jedná se tedy o trojnásobný optický Zoom. Na konci rozsahu optického transfokátoru (96mm) je možno zapnout ještě transfokátor digitální (až 3.5x), čímž teoretická přepočtená ohnisková vzdálenost objektivu vzroste na 336mm (při světelnosti 2.8). Výsledný obraz při použití digitálního transfokátoru pochopitelně není vytvářen díky dalšímu prodlužování ohniskové vzdálenosti, ale interpolací výřezu z obrazu, vytvořeného transfokátorem optickým. Je tedy třeba počítat s určitým zhoršením kvality výsledného snímku. Zatímco při použití optického transfokátoru je možno výsledný úhel záběru kontrolovat ve spřaženém průhledovém hledáčku, při použití transfokátoru digitálního pochopitelně nikoliv. V takovém případě nezbývá než zapnout barevný displej na zadní stěně fotoaparátu a používat jej jako hledáček.

    Maximální světelnost objektivu je 2.8 a i při nastavení nejdelší ohniskové vzdálenosti zůstává na hodnotě 2.8, což je nevídaný výsledek. Ale i měření na šedé předloze ukázalo, že rozdíl světelnosti mezi oběma krajními polohami transfokátoru je natolik nepatrný, že jej není možno změřit. Zdvih transfokátoru je pouze elektrický, nikoliv ruční a objektiv je pevně zabudován v těle fotoaparátu a není jej tedy možno vyměňovat.

    O zaostřování se stará zaostřovací automatika, která se aktivuje lehkým namáčknutím spouště. Výsledné zaostření není pochopitelně v průhledovém hledáčku vidět, nejedná se o zrcadlovku. Proces zaostření lze sledovat pouze na rozsvíceném displeji na zadní stěně fotoaparátu. Zaostřovací automatiku lze přepnout i do režimu vyhodnocování zaostření z celé plochy snímku (iESP), na rozdíl od klasicky používaného zaostřování na střed záběru (SPOT). Další z možností je zapnutí automatického sledování pohybujícího se objektu a tím i jeho neustálé automatické doostřování. Objektiv je schopen v automatickém režimu zaostřit již od vzdálenosti 0.8m, po přepnutí do režimu "Macro" nebo v režimu ručního ostření od 20 do 80cm a v režimu "Super Macro" od 2 do 20cm. Při nedostatečném osvětlení nebo dokonce ve tmě je však zaostřovací automatika v koncích, protože přístroj nedisponuje možností červeného či infračerveného "přisvícení" a následného zaostření. Rovinu ostrosti objektivu lze nastavit i ručně. Nejedná se však o klasické zaostřování otáčením prstence, ale pomocí tlačítek "vpřed" a "vzad". Výsledný efekt je samozřejmě vidět pouze na barevném displeji (nikoliv v průhledovém hledáčku), navíc je zobrazena ocejchovaná stupnice vzdáleností s posouvající se značkou.

    Rozlišovací schopnost celého kompletu (objektiv, CCD snímač) je výborná. Jak je z přiloženého výřezu čárového rastru v extrémním zvětšení vidět, ke slévání pixelů začíná docházet těsně nad hodnotou 15. Pro zachování stejných podmínek měření byl objektiv při expozici nastaven na úhel záběru 40° (přibližně ekvivalent ohniskové vzdálenosti 50mm) a clona naplno otevřena. Ještě pro úplnost - čárový rast je fotografován ze vzdálenosti 1.9m a tloušťka čáry s číslem 20 je přesně 0.5mm.




Hledáček
    Fotoaparát má dva hledáčky. Prvním je průhledový hledáček s dioptrickou korekcí, který je spřažen s objektivem. Lze tedy posoudit úhel záběru podle polohy transfokátoru, nikoliv však zaostření. Stejně tak se u průhledového hledáčku nelze vyhnout paralaxe, nejedná se totiž o zrcadlovku a hledáček prostě "kouká" trochu jinam než objektiv. Druhým hledáčkem je barevný displej se 110000 body, umístěný na zadní stěně fotoaparátu.

    Barevný displej umožňuje zobrazit pořízený záběr nebo celkem 4, 9 nebo až 16 zmenšených záběrů najednou. Pořízený záběr je možné si na dispeji zvětšit 1,5x, 2x, 2.5x, 3x, 3.5x nebo 4x, na displeji jej posouvat a porovnat tak např. správnost zaostření v různých místech záběru. Stejně tak lze tento displej využít k zobrazení histogramu daného snímku, a to dokonce ještě před jeho exponováním. Po přepnutí do nastavovacího režimu pak umožňuje tento displej pomocí přehledného menu systému nastavovat veškeré parametry přístroje a ovládat různé operace.

Expozice
    Fotoaparát má k dispozici celkem 13 hodnot clonových čísel (2.8 až 11) odstupňovaných po 1/3, tři hodnoty citlivosti (ISO 100, 200, 400 a automatický výběr) a celkem 43 expozičních časů, odstupňovaných rovněž po třetinkách. Expoziční doba se pohybuje od 16 sekund až po 1/1000 sekundy. Zpoždění závěrky vzhledem ke stisku spouště je velmi krátké, nicméně znatelné.

    Expozici lze ovlivňovat až o +/-2EV v krocích po 1/3EV. Parametry expozice je možno měřit TTL systémem bodově ve středu záběru, se zdůrazněným středem nebo vícebodově z celé plochy záběru. Kromě úplné automatiky lze volit mezi režimem s prioritou clony (hodnotu clonového čísla si fotograf zvolí ručně), režimem s prioritou času (expoziční dobu si fotograf zvolí ručně) a plně manuálním režimem, ve kterém je možno ručně nastavit jak clonové číslo, tak i expoziční dobu. Je možno také vybrat ze šesti přednastavených expozičních programů pro různé situace, např. portrét (otevřená clona), krajina (přivřená clona), dlouhé expozice s bleskem, atd. Přidržením tlačítka může fotograf naměřené hodnoty expozice "zaaretovat" (např. po změření světla na obličeji) a pak třeba změnit kompozici záběru beze změny hodnot expozice.

    Vyvážení bílé barvy probíhá buď automaticky nebo je možno vybrat jednu ze šesti přednastavených hodnot (sluneční osvětlení, zatažená obloha, žárovka a tři druhy zářivek). Třetí možností je barevnou teplotu referenční bílé barvy přímo změřit fotoaparátem při daném osvětlení, a to namířením objektivu např. na bílý list papíru. Výsledný efekt je na barevném podání obrazu na barevném displeji ihned vidět, v průhledovém hledáčku pochopitelně nikoliv.

    Fotoaparát lze přepnout ještě do dalších čtyř zvláštních režimů snímání. Režim s preferencí bílé umožňuje přesně fotografovat černé texty na bílém podkladě, zatímco režim s preferencí černé zase naopak. Třetí možností je nastavení černobílého fotografování bez barev a čtvrtou pak posunutí barevného podání snímku do teplého hnědého tónu.

    Díky vestavěné vyrovnávací paměti je možno fotoaparát přepnout do režimu sekvenčního snímání, ve kterém je schopen pořídit od 3 do 85 záběrů v rychlém sledu za sebou rychlostí 1.5 záběru za sekundu. Přitom je možno vybrat ze dvou různých režimů. V prvním z nich je hodnota zaostření odvozena od prvního snímku série a zůstává pro všechny další snímky stejná, zatímco v druhém režimu je každý záběr série zaostřen znovu (sníží se ovšem rychlost snímání). V režimu sekvenčního snímání ale nelze použít formát obrázku TIFF. Jednotlivou expozici (nikoliv sekvenci snímků) lze také spustit samospouští s prodlevou 12 sekund.

Paměť fotoaparátu
    Fotoaparát má k dispozici celkem dva druhy pamětí. Zabudovaná interní vyrovnávací paměť (buffer) je schopna pojmout 3 až 85 snímků (záleží na nastaveném rozlišení), aniž by se muselo čekat na jejich úplné uložení do paměti výměnné. Fotograf má tak možnost pořizovat jednotlivé záběry poměrně rychle za sebou bez ohledu na momentální stav procesu ukládání dat do paměti. V přestávkách mezi záběry je vyrovnávací paměť rychle vyprazdňována ukládáním dat do druhé paměti, výměnné karty Smart Media (SM). Při nastaveném formátu obrázku TIFF je však tato funkce nepoužitelná, protože ukládání jediného snímku při nastaveném maximálním rozlišení trvá přibližně 18 sekund.

    Maximální počet uchovaných záběrů pak závisí na tom, jakou kapacitu karty použijeme a jaký formát a rozměry snímků zvolíme. Na kartu s kapacitou 64MB je možno uložit v extrémním případě buďto pouze 5 snímků o rozměrech 2288x1712 bodů ve formátu TIFF bez komprese nebo naopak až 660 snímků o rozměrech 640x480 bodů ve formátu JPEG s maximální nastavitelnou kompresí.

    Snímky pořízené s maximálním rozlišením mají i s nastavenou největší kompresí (1:8) stále výbornou kvalitu a velikost pořízeného souboru JPEG se přitom pohybuje kolem hodnoty 700kB na jeden záběr. Na následující fotografii je možno posoudit kvalitu zobrazení jak na zmenšeném snímku, tak po kliknutí i na jeho originálu.



    Velice užitečnou funkcí je možnost uložit všechny individuálně nastavené parametry fotoaparátu do speciální paměti (jsou k dispozici celkem čtyři), ze které mohou být automaticky vyvolány vždy při zapnutí přístroje. Fotoaparát tak může po zapnutí přebrat parametry natvrdo nastavené výrobcem, parametry nastavené před posledním vypnutím nebo parametry z paměti, které si nadefinoval sám uživatel.

Videokamera
    Po přepnutí do režimu "videokamera" je fotoaparát schopen nahrávat videozáznam bez zvuku ve formátu Quick Time Motion JPEG rychlostí 15 snímku za sekundu s rozlišením 320x240 nebo 160x120. Při běžícím videozáznamu funguje automatické zaostřování a je dokonce možno používat optický transfokátor. Pořízený videozáznam je pak možno přímo ve fotoaparátu nejenom prohlížet, ale i stříhat. Na kartu s kapacitou 64MB se tak vejdou (podle rozlišení) přibližně celkem 2 nebo až 10 minut videozáznamu v souvislých sekvencích o délce max. 30s nebo 150s.

Bracketing
    V obtížných světelných podmínkách dojde uplatnění funkce Bracketing, která umožňuje pořídit vždy 3 nebo 5 záběrů (např. v rychlé sekvenci za sebou), přičemž pro každý z nich je automaticky posunuta hodnota expozice o předem nastavenou hodnotu. Tento posun může být 1/3EV, 2/3EV nebo 1EV. Znamená to, že např. první záběr z trojice je podexponován o hodnotu tohoto posunu, druhý naopak o tuto hodnotu přeexponován a třetí je exponován bez kompenzace. Totéž lze provést i pro pětici záběrů, pak je rozsah hodnot kompenzace pochopitelně ještě větší. Po nasnímání takovéto série už pak stačí jenom vybrat ten nejlépe exponovaný snímek.

Senzitometrická charakteristika
    Skvělou možností ve srovnání s klasickými fotoaparáty je možnost nastavení senzitometrické charakteristiky CCD snímače (jejího sklonu) a tím ovlivnění způsobu převodu jasů na elektrický náboj. Tento parametr se nazývá gradace a u fotochemických materiálů byl dán vlastnostmi emulze a nezbylo tedy, než měnit film ve fotoaparátu. Strmější gradace znamená vyšší kontrast a naopak. Přístroj má k dispozici 11 různých hodnot nastavení kontrastu od -5 do +5. Je tedy možné nastavit měkkou gradaci (nižší kontrast) např. při portrétování a vzápětí bez problémů přepnout na gradaci normální nebo tvrdou pro fotografování jiného tématu.