Kompaktní fotoaparát Nikon Coolpix 5000 je osazen CCD snímačem, který obsahuje 5 mil. obrazových buňek a jehož maximální rozlišení je 2560x1920. Na rozdíl od typu Nikon Coolpix 995 není snímací část fotoaparátu vůči části ovladací otočná na kloubu, ale je vyklápěcí a otočný jen samotný displej. V "transportním" stavu (ve kterém ale není možno fotografovat) jsou rozměry přístroje 102x82x68mm a bez baterie a karty váží 360g.





Napájení a spotřeba
    K napájení fotoaparátu se používá maličký akumulátor (LiIon) výrobce s kapacitou 680mAh. Použít je možno samozřejmě i externí síťový adaptér. Odběr proudu z akumulátoru bohužel není možno měřit, hluboko v přístroji zapuštěný miniaturní spínač vypíná obvody přístroje okamžitě po jeho vysunutí. Výrobce udává výdrž baterie přibližně 1.5 hodiny, je-li aktivován barevný displej na zadní stěně fotoaparátu. To odpovídá spotřebě přibližně 400mA. Málokdo bude ale fotografovat s rozsvíceným displejem a při používání průhledového hledáčku bude doba provozu na jedno nabití baterie mnohonásobně delší. Po určité době nečinnosti, kterou je možno nastavit od 30 sekund do 30 minut, přejde navíc fotoaparát do režimu spánku, při kterém odebírá z akumulátoru zcela nepatrný proud. Stiskem některého z tlačítek (např. spouště) pak dojde během asi 2 sekund k "probuzení" a fotoaparát je opět připraven k expozici. Aktivace ze stavu úplného vypnutí pak trvá přibližně 4 sekundy, zaparkovaný objektiv musí být totiž nejprve pomocí motoru vysunut do pracovní polohy.

CCD snímač
    Snímacím světlocitlivým prvkem přístroje je prokládaný CCD snímač s celkem 5 mil. obrazových buněk, z nichž využitelných je přibližně 4.9 mil., přesněji 2560x1920. Toto je současně maximální rozlišení použitého CCD snímače. Při všech nastavitelných rozlišeních 2560x1920, 2560x1710, 1600x1200, 1280x960, 1024x768 a 640x480 je možno zvolit jeden ze tří různých stupňů komprese formátu JPEG, přičemž u rozlišení 2560x1920, 2560x1710 je možno vybrat mezi formátem JPEG a TIFF. Na kartu s kapacitou 64MB lze tedy uložit od 5 snímků té nejvyšší kvality až po přibližně 910 snímků kvality nejnižší. Velice užitečnou funkcí je možnost nastavení poněkud neobvyklého rozlišení 2560x1710, při kterém sice není využitý celý vertikální rozměr CCD snímače, ale výsledný poměr stran 3:2 se výborně hodí pro zhotovení klasických fotografií v minilabu o rozměrech např. 15x10cm. CCD snímač je navíc vybaven funkcí redukce šumu.

Objektiv
    Optický transfokátor umožňuje měnit ohniskovou vzdálenost od 7.1 do 21.4mm, v přepočtu na kinofilm od 28 do 85mm (3x), jedná se tedy o trojnásobný optický Zoom. Ovládá se palcem, zatímco ukazovák může spočívat připraven na spoušti. Na konci rozsahu optického transfokátoru (85mm) je možno použít ještě transfokátor digitální (až 4x), čímž teoretická přepočtená ohnisková vzdálenost objektivu vzroste na 340mm (při světelnosti 4.8). Výsledný obraz při použití digitálního transfokátoru pochopitelně není vytvářen díky dalšímu prodlužování ohniskové vzdálenosti, ale interpolací výřezu z obrazu, vytvořeného transfokátorem optickým. Je tedy třeba počítat s určitým zhoršením kvality výsledného snímku. Zatímco při použití optického transfokátoru je možno výsledný úhel záběru kontrolovat ve spřaženém průhledovém hledáčku, při použití transfokátoru digitálního pochopitelně nikoliv. V takovém případě nezbývá než zapnout barevný displej na zadní stěně fotoaparátu a používat jej jako hledáček.

    Maximální světelnost objektivu je 2.8, při nastavení nejdelší ohniskové vzdálenosti pak klesne až na 4.8, což je rozdíl přibližně jednoho clonového čísla (1EV). Zdvih transfokátoru (poněkud pomalý) je pouze elektrický, nikoliv ruční a objektiv je pevně zabudován v těle fotoaparátu a není jej tedy možno vyměňovat. K rozšíření úhlu záběru je možno pořídit širokoúhlou předsádku a předsádku typu "rybí oko" nebo naopak telekonvertor k prodloužení ohniskové vzdálenosti objektivu. Předsádky nejsou součástí fotoaparátu a je nutno je dokoupit zvlášť.

    O zaostřování se stará zaostřovací automatika, která se aktivuje lehkým namáčknutím spouště. Výsledné zaostření není pochopitelně v průhledovém hledáčku vidět, nejedná se o zrcadlovku. Proces zaostření lze sledovat pouze na rozsvíceném displeji na zadní stěně fotoaparátu. Zaostřovací automatiku lze přepnout i do režimu vyhodnocování zaostření nejenom ve středu záběru, ale je možno vybrat jednu ze čtyř dalších zaostřovacích zón v oblasti kolem středu, přičemž výběr zóny je možno povádět ručně a nebo jej přenechat automatice. Další z možností je zapnutí automatického sledování pohybujícího se objektu a tím i jeho neustálé automatické doostřování. Tento režim je však v praxi využitelný jen obtížně, protože po definitivním zmáčknutí spouště trvá doostření a spuštění expozice ještě přibližně půl sekundy.

    Objektiv je schopen v automatickém režimu zaostřit již od vzdálenosti 0.5m, po přepnutí do režimu "Macro" nebo v režimu ručního ostření již od 2cm. Při nedostatečném osvětlení nebo dokonce ve tmě je však zaostřovací automatika v koncích, protože přístroj nedisponuje možností červeného či infračerveného "přisvícení" a následného zaostření. Rovinu ostrosti objektivu lze nastavit i ručně. Nejedná se však o klasické zaostřování otáčením prstence, ale nastavení přímé číselné hodnoty vzdálenosti na displeji. Výsledný efekt je samozřejmě vidět pouze na barevném displeji, nikoliv v průhledovém hledáčku.

    Rozlišovací schopnost celého kompletu (objektiv, CCD snímač) je výborná. Jak je z přiloženého výřezu čárového rastru v extrémním zvětšení vidět, ke slévání pixelů začíná docházet někde za hodnotou 15. Pro zachování stejných podmínek měření byl objektiv při expozici nastaven na úhel záběru 40° (přibližně ekvivalent ohniskové vzdálenosti 50mm) a clona naplno otevřena. Ještě pro úplnost - čárový rast je fotografován ze vzdálenosti 1.9m a tloušťka čáry s číslem 20 je přesně 0.5mm.




Hledáček
    Fotoaparát má dva hledáčky. Prvním je průhledový hledáček s dioptrickou korekcí, který je spřažen s objektivem. Lze tedy posoudit úhel záběru podle polohy transfokátoru, nikoliv však zaostření. Stejně tak se u průhledového hledáčku nelze vyhnout paralaxe, nejedná se totiž o zrcadlovku a hledáček prostě "kouká" trochu jinam než objektiv.

    Druhým hledáčkem je výklopný barevný displej se 110000 body, umístěný na zadní stěně fotoaparátu. Výklopnost tohoto druhého hledáčku je vyřešena naprosto dokonale, stejné řešení už bylo dříve použito u fotoaparátu Canon Powershot Pro90. Displej lze na dvou kloubech otáčet snad do všech možných poloh, není tedy žádným problémem fotografovat přes hlavy davu s fotoaparátem nad hlavou, přímo ze země nebo dokonce zády k fotografovanému objektu přes vlastní rameno. Bez problémů lze displej přiklopit do původní polohy k tělu fotoaparátu aktivní plochou obrazovky otočenou ven nebo i dovnitř. Některé z nastavených hodnot je možno samozřejmě odečítat i na malém LCD displeji vedle průhledového hledáčku.

    Barevný displej umožňuje zobrazit pořízený záběr nebo celkem 4 či 9 zmenšených záběrů najednou. Pořízený záběr je možné si na dispeji postupně až 6x zvětšit, dokonce jej i na displeji posouvat a porovnat tak např. správnost zaostření v různých místech záběru.

    Po přepnutí do nastavovacího režimu umožňuje tento displej pomocí přehledného menu systému v pěti jazycích nastavovat veškeré parametry přístroje a ovládat různé operace. Mnoho parametrů je ale možno nastavit bez sledování displeje přímo tlačítky na těle fotoaparátu.

Expozice
    Fotoaparát má k dispozici celkem 10 hodnot clonových čísel (2.8 až 8 v poloze "Wide") odstupňovaných po 1/3, čtyři hodnoty citlivosti (ISO 100, 200, 400, 800 a automatický výběr) a celkem 15 expozičních časů, odstupňovaných ovšem velmi hrubě po 1EV. Expoziční doba se pohybuje od 8 sekund až po 1/2000 sekundy, včetně času "B" (Bulb), který je sice trvalým otevřením závěrky, ale pouze do maximální doby 5 minut. Zpoždění závěrky vzhledem ke stisku spouště je sice velmi krátké, ale přece jen znatelné. Mnohem větším problémem při spuštění expozice je ale proces automatického zaostřování, kterému trvá téměř 2 sekundy, než povolí spuštění expozice samotné. Zapnutím průběžného zaostřování (a tím bohužel rozsvícením výklopného displeje) je sice možno tuto dobu zkrátit přibližně na 1 sekundu, i tak je to ale pro záběry pohybujících se objektů příliš mnoho.

    Expozici lze ovlivňovat až o +/-2EV v krocích po 1/3EV. Parametry expozice je možno měřit TTL systémem bodově ve středu záběru, se zdůrazněným středem nebo zónově z 256 segmentů celé plochy záběru. K dispozici je i bodové měření z libovolného ze čtyř různých bodů obklopujích střed. Jedná se o stejné zóny jako u automatického zaostřování. Kromě úplné automatiky lze volit mezi režimem s prioritou clony (hodnotu clonového čísla si fotograf zvolí ručně), režimem s prioritou času (expoziční dobu si fotograf zvolí ručně) a plně manuálním režimem, ve kterém je možno ručně nastavit jak clonové číslo, tak i expoziční dobu.

    Vyvážení bílé barvy probíhá buď automaticky nebo je možno vybrat jednu z pěti přednastavených hodnot (sluneční osvětlení, zatažená obloha, zářivka, žárovka a blesk). Každou z přednastavených hodnot je možno ručně "doladit" o +/-3 poměrné stupně v krocích po jednom stupni. Není ovšem jasné, kolik Kelvinů barevné teploty představuje tento jeden stupeň. Třetí možností je barevnou teplotu referenční bílé barvy přímo změřit fotoaparátem při daném osvětlení, a to namířením objektivu např. na bílý list papíru. Výsledný efekt je na barevném podání obrazu na barevném displeji ihned vidět, v průhledovém hledáčku pochopitelně nikoliv.



    Díky vestavěné vyrovnávací paměti je možno fotoaparát přepnout do režimu sekvenčního snímání, ve kterém je schopen pořídit 3 záběry v rychlém sledu za sebou rychlostí 3 nebo 1.5 záběru za sekundu (lze nastavit). Přitom jsou hodnoty expozice a zaostření odvozeny od prvního snímku série a zůstávají pro všechny další snímky stejné. V režimu sekvenčního snímání nelze použít formát obrázku TIFF. Při nastavení maximálního rozlišení je možno pořídit tzv. složený snímek, což je sekvence 16 záběrů, přičemž každý z nich má rozměr pouze 640x480 a všechny jsou naskládány vedle sebe do jediného snímku. Dalším režimem je tzv. vysokorychlostní snímání (rychloběžka), které spustí libovolně dlouhou sekvenci (s ohledem na kapacitu karty), během které nepřetržitě pořizuje jednotlivé snímky rychlostí 3 nebo 30 záběrů za sekundu (lze nastavit), ovšem s rozlišením pouze 1280x960 (3 záběry za sekundu) nebo 320x240 (30 záběrů za sekundu). Jednotlivou expozici (nikoliv sekvenci snímků) lze také spustit samospouští s prodlevou 3 nebo 10 sekund (lze nastavit).




Best Shot Selection
    Poměrně zajímavou funkcí je BSS (výběr nejlepšího snímku), která umožňuje spustit sekvenci záběrů (maximálně 10), ze kterých potom fotoaparát ponechá v paměti pouze jeden jediný na základě výběru snímku s největším datovým objemem a tedy s největším množstvím detailů. Jinými slovy vybere snímek nejostřeji prokleslený. Parametry expozice stejně jako zaostření je přitom nastaveno u prvního snímku série a zůstává pro všechny další záběry stejné.

Videokamera
    Po přepnutí do režimu "videokamera" je fotoaparát schopen nahrávat videozáznam se zvukem v souvislé délce až 60 sekund ve formátu AVI rychlostí 15 snímku za sekundu s rozlišením 320x240.

Bracketing
    V obtížných světelných podmínkách dojde uplatnění funkce Bracketing, která umožňuje pořídit vždy 3 nebo 5 záběrů (např. v rychlé sekvenci za sebou), přičemž pro každý z nich je automaticky posunuta hodnota expozice o předem nastavenou hodnotu. Tento posun může být 1/3EV, 2/3EV nebo 1EV. Znamená to, že např. první záběr z trojice je podexponován o hodnotu tohoto posunu, druhý naopak o tuto hodnotu přeexponován a třetí je exponován bez kompenzace. Totéž lze provést i pro pětici záběrů, pak je rozsah hodnot kompenzace pochopitelně ještě větší. Po nasnímání takovéto série už pak stačí jenom vybrat ten nejlépe exponovaný snímek. Bracketing je možno zapnout nejen pro posuv expozičních hodnot, ale také pro posuv vyvážení bílé (white-balance bracketing), ovšem nikoliv při nastaveném formátu TIFF.

Senzitometrická charakteristika
    Skvělou možností ve srovnání s klasickými fotoaparáty je možnost nastavení senzitometrické charakteristiky CCD snímače (jejího sklonu) a tím ovlivnění způsobu převodu jasů na elektrický náboj. Tento parametr se nazývá gradace a u fotochemických materiálů byl dán vlastnostmi emulze a nezbylo tedy, než měnit film ve fotoaparátu. Strmější gradace znamená vyšší kontrast a naopak. Přístroj má k dispozici 3 různé hodnoty kontrastu. Je tedy možné nastavit měkkou gradaci (nižší kontrast) např. při portrétování a vzápětí bez problémů přepnout na gradaci normální nebo tvrdou pro fotografování jiného tématu.

Paměť fotoaparátu
    Fotoaparát má k dispozici celkem dva druhy pamětí. Zabudovaná interní vyrovnávací paměť (buffer) je schopna pojmout 3 snímky, aniž by se muselo čekat na jejich úplné uložení do paměti výměnné. Fotograf má tak možnost pořizovat jednotlivé záběry poměrně rychle za sebou bez ohledu na momentální stav procesu ukládání dat do paměti. V přestávkách mezi záběry je vyrovnávací paměť rychle vyprazdňována ukládáním dat do druhé paměti, výměnné karty Compact Flash (CF) typ I nebo II. Při nastaveném formátu obrázku TIFF je však tato funkce nepoužitelná, protože ukládání jediného snímku při nastaveném maximálním rozlišení trvá přibližně 25 sekund. Maximální počet uchovaných záběrů pak závisí na tom, jakou kapacitu karty použijeme a jaký formát a rozměry snímků zvolíme. Na kartu s kapacitou 64MB je možno uložit v extrémním případě buďto pouze 5 snímků o rozměrech 2560x1920 bodů ve formátu TIFF bez komprese nebo naopak až 910 snímků o rozměrech 640x480 bodů ve formátu JPEG s maximální nastavitelnou kompresí.

    Velice užitečnou funkcí je možnost uložit individuálně nastavené parametry fotoaparátu do některé ze tří speciálních pamětí, ze kterých mohou být kdykoliv vyvolány a fotoaparát tak může být rychle přenastaven na jiný, uživatelem předdefinovaný způsob snímání.