Pro pobavení a neb, jak jsme žili a jak žijem dnes....
Pamatujete ještě, jak na každem sidliši byly klepače? To bylo užasne zařizeni, na kterem se dalo blbnut cele dni.
Klepač byl našim fejsbučkem aji mobilem dohromady. Jak bylo cosik třeba komunikovat, šlo se na klepač. Kdo by tenkrat tušil, že za čtvrt stoleti budu mět problem najit nejen klepač, ale dokonce aji jeho fotku! Kdo by to tušil, že barva na tych nadhernych kladinach obsahovala polychromovane bifenyly či jakesik jiné prasarny.
No a co? Koho zajimaly takové věci?
Však aji moja dřevěna postylka, ve ktere sem jako maly synek v době ruske okupace spal, byla natřena barvu, kera obsahovala olovo. A jak se to fajně lizalo! Proto možna mam železne zdravi ?
Když sem sednul na mojeho prvniho Pionyra, neměl sem blembak na hlavě, kery dneska musi nosit povinně každy mameluk do 15 roku, a brzy bude určitě povinně nosit každy až do domova duchodcu.
Když sem poprve zavodil na kolobce, šprajclo se mi předni kolo a rozbil sem si pusu. Přesto naši nežalovali s pomoci pravnicke kancelaře učitelku.
Když sem byl na zahradě, pil jsem vodu z hadice.Brali jsme vodu přimo z řeky.
Když jsme šli s klukama kopat bunkr k lesiku, měl sem v kapse chleba s maslem a zapijel sem to žlutou sodovkou. Kamoš měl k temu navic zelenu papriku a červenu slazenu sodovku! Pili jsme sodovky plne cukru a přesto si nepamatuju, že by kdokoliv z nas byl tlusty. Navic jsem ja cucal tu jeho červenu a on zas pruboval moji žlutou. Ani opary jsme nedostali.
Dom jsme chodili včas, ani nevim, jak jsme to zvladli. Kolemjduci vždycky oznamili spravny čas. Žadne mobily nebyly, takže co se dohodlo na klepaču, to muselo platit. Kdo se připozdil při hrani sofistykovanych her (třeba hazani nožem od frňaka tak, aby se zapichnul do země), byl ztraceny. Nebyl žadny fejsbuček, počitače, internet. V televizi byly dva prográmy a v tych tekla enem žumpa.
Když kamoš přitahnul do lesika kytaru a začal hrat Hotel Kalyfornia, byl pan buch. .
Mliko se pilo od kravy, kobzole se kradly jezeïakum a pekly a jedly se zelene, šovik chutnal dokonale.
Na koleje zme valili hřebiky a padesatihaliřove mince.
Okolo byl komunistický socialismusi. Žadne hloupe předpisy nas nesvazovaly. Bylo nam jedno, jake zakřiveni maju banany, stejně byly akorat parkrat za rok. V době, kdy opravdu dozravaly.
Gulaš a koprovka byly nejlepši ze včerejška. Z buřtu při opekani vykapaval poctivy praseči tuk a přestože jsme to jedli černe a připalene, bylo nam dobře.
Tak si řikam, jak je možne, že vlastně ještě žijem?
Jak jsme to mohli bez předpisu Eurozóny přežit?