Starý, velmi unaveně vypadající pes se mi nedávno zatoulal do dvora.Byl dobře
živený a podle pěkného obojku a čistoty kožichu bylo zřejmé, že je o něj
dobře postaráno. Kývajíc přátelsky ocasem a s hloupým úsměvem, jaký umí
jenom psi, přišel za mnou a nechal se pohladit po hlavě. Celý šastný, že jsem ho
neodmítl, se oklepal a sledoval mě domů. Kráčel pomalu po chodbě, pouze
očichal nabídnutý pamlsek, lehnul si na koberec do kouta a za chvíli už spal. Po
hodině spánku se postavil, oklepal a znovu přátelsky vrtíc ocasem odkráčel ke dveřím.
A já jsem ho pustil ven.
Příští den se vrátil, znovu mě pozdravil na dvoře, šel dovnitř na stejné
místo a v koutě zase asi hodinu spal.
Tohle se opakovalo po několik týdnů... Celý zvědavý jsem napsal a připnul
mu na obojek kousek papíru se vzkazem: "Rád bych zjistil, kdo je majitelem tohoto
nádherného a milého psa, a zeptal se,
jestli víte, že skoro každé dopoledne váš pes přijde do mého domu a hodinu
se tu vyspí?"
Následující den se pes přišel vyspat s odpovědí připevněnou na obojku:
"Jmenuje se Rusty a žije v rušné domácnosti se šesti dětmi, dvě z
dětí jsou méně než tříleté... snaží se jenom odpočinout si a
vyspat se. Mohla bych s ním zítra přijít i já?"