Digitální fotografování není nic jiného, než zachycení obrazu pomocí digitálního fotoaparátu ve formě souboru číslicových dat. Není tedy potřeba negativní film. Výsledný soubor dat je pak možno zpracovávat na počítači, zveřejňovat na internetu, zasílat elektronickou poštou, archivovat na obvyklých nosičích dat (disk, disketa, CD, atd.), tisknout na papír v připojené tiskárně nebo z něj vyrobit klasickou fotografii ve fotolabu.

    Digitální fotoaparát se přitom na první pohled nemusí vůbec lišit od fotoaparátu na film. Rozdíl je ukryt v útrobách přístroje. Obraz vytvořený objektivem tady nedopadá na film, ale na elektronický snímač (CCD, CMOS), který dokáže obraz rozložit na miliony maličkých bodů a informace o jasu a barvě všech těchto bodů uložit do své vnitřní paměti, popřípadě na výměnnou paměťovou kartu. Prostřednictvím výměnné paměťové karty nebo přímým propojením fotoaparátu s počítačem je pak možno obrázky přenést do počítače, eventuelně rovnou vytisknout na tiskárně.



K čemu je to vůbec dobré ?
    Digitální fotografie má oproti fotografii klasické řadu nesporných výhod. U klasické fotografie se exponováním jednoho políčka negativu stává tato plocha filmu k dalšímu fotografování již nepoužitelnou (pomineme-li záměrnou vícenásobnou expozici), film je třeba posunout o další políčko vpřed a nakonec vyměnit za nový. Digitální fotoaparát však ukládá exponované obrázky do elektronické paměti, ze které je můžeme kdykoliv "vysypat" do počítače či fotolabu a fotografovat do uvolněného prostoru paměti znovu. V pamětech dnešních fotoaparátů lze (podle nastaveného rozlišení) uchovávat stovky až tisíce snímků, aniž bychom byli nuceni stále běhat k počítači. Navíc je možno si po každé expozici okamžitě výsledný obrázek prohlédnout na displeji fotoaparátu a pokud se nám nelíbí, hned jej přímo z paměti fotoaparátu také vymazat.


    Digitální fotoaparáty jsou oproti klasickým mechanicky jednodušší. Odpadá totiž nutnost motorového převíjení filmu a jeho zakládání přes otevíratelnou zadní stěnu. To se projevuje příznivým snížením rozměrů, nehledě na nižší hmotnost objektivu. Úhlopříčka snímače je totiž menší než úhlopříčka políčka kinofilmu, takže objektiv digitálního fotoaparátu může mít k vykreslení menší plochy kratší ohniskovou vzdálenost a tím pádem při zachování stejné světelnosti i menší průměr optické soustavy. Menší a lehčí mohou být tím pádem i motory pro automatické zaostřování objektivu a také pro změnu ohniskové vzdálenosti transfokátoru (Zoom). Digitální způsob snímání obrazu dovoluje použít kromě optických transfokátorů také transfokátory digitální, které umožňují díky interpolaci za cenu mírného snížení kvality obrazu napodobit efekt prodloužení ohniskové vzdálenosti transfokátorů optických.

    Nezanedbatelnou výhodou je i fakt, že náklady na digitální fotografování jsou takřka nulové. Pokud ovšem již vlastníte digitální fotoaparát a počítač. Stačí totiž jenom občas nabít baterie.


Jak je to s kvalitou výsledných fotografií
    Udává se, že políčko kinofilmu obsahuje kolem 5-6 milionů efektivně využitelných obrazových bodů. Obrazový snímač dnešních digitálních fotoaparátů už této hodnoty dosáhl. Zatímco možnosti zlepšování rozlišení citlivé vrstvy negativního filmu jsou již na hranici svých možností, obrazové snímače digitálních fotoaparátů prožívají bouřlivý vývoj a další rychlé zvyšování své rozlišovací schopnosti mají teprve před sebou.


Fotoalbum ze skříně vyhodit ?
    Většina lidí při posezení s přáteli ráda sáhne do šuplíku či do skříně a vytáhne na denní světlo album fotografií, které pak za zvuků šustění papíru putuje kolem stolu. Digitální fotografie samozřejmě nic takového nevylučuje. Ve fotolabech dokážou zhotovit za 7 Kč (srpen 2001) klasickou fotografii 10x15cm z digitálního souboru běžně používaného formátu JPEG. Přitom stačí obrázky odeslat přímo ze svého počítače do virtuální sběrny na internetu a vybrat si místo, kde si hotové fotografie vyzvednete a zaplatíte.

    Kdo chce tuto možnost využívat, měl by na ni ale rozhodně pamatovat již při výběru digitálního fotoaparátu. Proč? Při převodu digitálního obrázku na klasickou fotku do alba totiž hrají velmi důležitou roli rozměry digitálního obrazu, pořízeného fotoaparátem.


    Protože osvitové jednotky fotolabů pracují s maximální hustotou přibližně 300dpi (bodů na palec), což představuje asi 118 bodů na centimetr, potřebují na vytvoření maximálně kvalitní fotografie o rozměrech např. 15x10cm obrázek o rozměrech alespoň 1800x1200 bodů. Žádný z obou rozměrů by neměl být menší. Toto je jednoznačné kritérium pro výběr digitálního fotoaparátu pro člověka, který bude chtít některé ze svých zdařilých záběrů ukládat ve formě maximálně kvalitních klasických fotografií s rozměrem 15x10cm do zaprášeného fotoalba na dno šatní skříně. Celkový počet zobrazitelných bodů vybíraného fotoaparátu tedy vychází asi 2.2 milionu, raději však 2.5 milionu, protože poměr stran obrázku z digitálního fotoaparátu je jiný než poměr stran klasické fotografie. Pro rozměr 13x9cm pak stačí poněkud mírnější kritérium, tedy 1550x1100 a celkem asi 1.8 milionu bodů (lépe 2 miliony).


Jaké jsou nevýhody digitální fotografie
    Citlivost snímačů digitálních fotoaparátů a klasických negativů je velmi podobná (ISO 100-800). Poněkud rozdílná je ale prozatím expoziční pružnost, a to v neprospěch digitálních fotoaparátů. Negativní film je schopen se vyrovnat s větším rozdílem jasů a na rozdíl od elektronického snímače tedy vykreslí správně i poměrně velmi kontrastní obraz. Není tedy tolik náchylný na podexpozici či přeexpozici. U digitálního fotoaparátu je třeba způsobu měření expozice věnovat větší pozornost, zejména u velmi kontrastních záběrů. I tady se ale už objevilo určité řešení, a to nastavení sklonu senzitometrické charakteristiky.

    Stejně jako klasické fotoaparáty potřebují i fotoaparáty digitální svůj zdroj energie, tedy baterii. Odběr proudu z baterie je však u digitálních fotoaparátů zatím podstatně větší, obzvláště když si fotograf exponované snímky často prohlíží. Na vině je především barevný displej, jehož příkon je poměrně velký. Z těchto důvodů se v digitálních fotoaparátech používají nabíjecí akumulátory (NiMH, Li-Ion) velkých kapacit a náruživý digitální fotograf nikdy nevychází bez nabité záložní baterie v kapse.

    V neposlední řadě je třeba také počítat s tím, že nákup digitálního fotoaparátu je přece jen dražší záležitost, než v případě fotoaparátu klasického. Tedy alespoň zatím.


Třešnička na dortu
    A na závěr jedna unikátní možnost digitální fotografie. Digitální fotoaparát (např. Olympus E-100 RS) umožňuje při zamíření na fotografovaný objekt a lehkém namáčknutí spouště průběžně ukládat a mazat ve vyrovnávací paměti snímané obrázky rychle za sebou a teprve po úplném stisknutí spouště definitivně uložit několik obrázků, sejmutých těsně před stiskem spouště, jeden v okamžiku stisku spouště a několik dalších ještě po stisknutí spouště. Pak už stačí z této rychlé sekvence jenom vybrat ten pravý. Tak na tohle je klasická fotografická technika prostě krátká.


Klasická nebo digitální ?
    Spor o to, zda digitální fotografická technika zcela vytlačí klasické fotochemické postupy, vyřeší jistě sama postupná digitalizace veškeré lidské činnosti v novém tisíciletí, a to jednoznačně ve prospěch digitálního zpracování obrazu. Některé speciální obory, které vyžadují extrémní rozlišení, budou pravděpodobně po jistou dobu ještě využívat fotochemické zpracování velkoplošných negativů. V drtivé většině běžných lidských činností však bude v brzké době fotoaparát s kinofilmem stejnou kuriozitou, jakou je dnes vzducholoď nebo parní lokomotiva.